Docela ráda bych žila v takové polovině 19. až počátku 20. století. Protože jsem však dalo by se říci moderní člověk, chtěla bych tam mít všechny moderní vymoženosti. Takže vlastně bych gentlemanství z tehdy přenesla ve stejném stavu do dnešní doby.
19 a 20. století jsem vybrala kvůli tomu, že podle mě jsou to výkvěty gentlemanství. Myslím, že v té době bylo gentlemanství na vrcholu a poté už stagnovalo do dnešní nepatrné a skoro neviditelné formy.
Dnes vám (nám ženám) nikdo nepodá kabát, nepodrží dveře, nepřisune židli, nedá nám kabát když je zima, nedonese nám pití... Nevím vlastně ani čím to je. Možná dáváme najevo, že to nechceme a možná to vlastně ani nechceme. Ale já ano. Mě se to líbí, mám ráda pokud někdo udělá alespoň jedno gentlemanské gesto..
Dříve to bylo normální, a dnes to většina mužů asi považuje za staré a nepotřebné. Už není tak samozřejmé vážit si žen. Částečně si to způsobujeme samy naší touhou se mužům ve všem vyrovnat, protože oni si nás přestanou vážit jako něčeho drahého a nebudou nás tak ochraňovat. Protože si budeme rovni a tedy na to nebude místo ani příležitost.
Ikdyž to samozřejmě neznamená, že gentlemani vymřeli. Nevymřeli, jenom je jich mnohem méně a jsou méně postřehnutelní. A řekla bych ženami velice vytížení. Podle mě se totiž s gentlemanstvím váže i spousta jiných v této době ještě naštěstí stále vážených ctností. Jako například resekt, úcta, smysl pro humor, schopnost se prosadit, ale i se uskromnit atd. Takového muže jen tak nepotkáte a pokud ano- skočte po něm a nepouštějte ho! :)
pondělí 28. prosince 2009
Kluk jak z porcelánu
Také občas koukáte na ty romantické komedie?
Já jo.. a otevřeně to přiznávám :) Ale uvědomuju si, že je to brak. Dřív jsem to tak neviděla, ale potom mi došlo, že je to skoro jako vymývání mozků. Vždyť takhle to ve skutečnosti není. A tak teď na tyhle filmy chodím se zasmát a spíš než film mě zajímají reakce diváků.
Protože na ty filmy většinou chodí lidi nikoli kvůli příběhu, ale kvůli těm hezkým chlapům. A tak se hold předhhání v tom, který film má hezčího hlavního představitele a zpočátku ošklivější hlavní představitelku, která se během filmu změní v krásku ve všech směrech.
Zpočátku se tímto poněkud pochybným "receptem" řídily pouze telenovely, poté začaly levnější filmy a teď je to všude. Už jim tolik nezáleží na tom, jestli umíte hrát, jestli vám role sedí nebo tak. Záleží na tom, abyste byl krasavec, odhalil co nejvíc a máte zaručenou skvielou roli a milionový honorář.
Bohužel tím, že chodíme na tyto filmy a právě tím, že na ně chodíme kvůli těm chlapům přispívám k úpadku filmografie.
Ale většinu lidí nepřesvědčíte, aby na to nechodili. Protože pokud na ně přestanu chodit, kde pak budu vídat ty krásně namakané, perfektně vypadající a skoro ideální muže? Nebudu, protože takoví neexistují. Budou jim chybět. Takoví muži a vlastně obecně lidé, jako jsou v těch filmech, ve skutečném světě nejsou. A ani by být nemohli. A to nejenom kvůli tomu, že ve filmech mají neustále peníze a skoro nepracují, jsou hubení (mimo Bridget Jones :D ) a přesto pro to nic nedělají, ani starší generace nemá vrásky (protože herečky si je nechaly odstranit plastickými operacemi).
Takoví lidé nejsou, nebudou a nikdy nebyli. Ale na jednu stranu nebylo by to špatné. Třeba otevřít každý den peněženku a mít ji plnou peněz bez toho, aby člověk pracoval. Nebo mít manžela takového, jací jsou v těch filmech. Milujícího, všechno pro domácnost dělajícího, dávající nám neustálý komfort, přinášejícího květiny každý den....
Jenže to by to musel být kluk/muž z porcelánu :)
Na druhou stranu tím, že to vidíme v těch filmech možná nás to inspiruje to od "našich" mužů též očekávat. Což nás prvotně sice velice zklame, protože takoví nejsou. Ale možná se nám časem podaří je zčásti převychovat. Ikdyž se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Nemusí to být nové kousky, vždyť to v sobě mají, dříve byli gentelamani možná by byli zase, kdyby od nás dostali impulz. Jenže to jsou jen pouhé dohady a domněnky...
Dr. Horrible
Znáte seriál HIMYM? Tedy How I met your mother?
Pokud ano, tak určitě znáte Barnyho... je to snad ta nejlepší postava celého seriálu. Jeho hlášky, styl jeho mluvení a prostě všechno. Prostě nemůžu uvěřit, že chalp, jako on, se rozhodl pro druhou stranu- tedy že je gay.
No a pokud to neznáte, tak se na to musíte podívat. Přinejmenším, alespoň první sérii.. Potom uznáte, že je prostě legendární. A pokud můžu radit, raději se koukejte v originálním znění s titulky, hlášky totiž mnohem lépe znějí v té angličtině..
No a pokud už to máte za sebou musíte vidět Dr.
Horribles Sing Along Blog. To prostě musíte vidět.. Sám Barney (Neil Patrick Harris) je prostě legendární, zpívá a dost dobře...
A ty Elinko, doufej, že se k tobě ten USB disk dostane brzo, abys to konečně mohla vidět. :)
tady je trailer: http://www.youtube.com/watch?v=mXI3obHfwgU
a tady jedna z nejlepších písniček: http://www.youtube.com/watch?v=NOKm7mxGV6w
tady odkaz na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/244171-dr-horribles-singalong-blog/
Takže hned to musíte vidět! Hned!
sobota 26. prosince 2009
...
Již dávno jsem pochopila, že ne všichni máme stejný postoj k učení.
A to jde o všechny typy učení: učení se, učení někoho,... Ale spíše se budu věnovat tomu učení se.
Vím, že každý jsme jiný co se týče spousty věcí a tak tedy i učení, tedy četnosti, stylu, obsahu a mnoho jiného.
Já sama vím, že můj postoj není ani zdaleka ideální a také není takový, jaký by měl v mém postavení být. Tím myslím, že na to abych mohla nějaký styl kritizovat musela bych mít lepší řešení. To ale pro některé platit může a pro některé nemusí. Takže vlastně nemám co do toho komukoli kecat.
Můj styl učení totiž snad ani nelze nazvat učením- jde o zoufalý a skoro nemožný pokus dostat nějaký balík informací do mého již přeplněného a informace odmítajícího mozku v co nejkratší době a dost často i v časové tísni.
Nedovedete si ani představit jak obdivuju lidi, kteří si umějí ve správný čas sednout k učení a učit se. Nikoli dlouho, ale efektivně. Zdůraznuji ve "správný čas", což podle mě není každou volnou minutu ale ani minutu před zkouškou. To je ten čas, který já nikdy neodhadnu. Ten čas, který vždycky promarním děláním něčeho mnohem zábavnějšího a v tu chvíli si myslím že i prospěšnějšího, ale později se ukáže můj omyl. Takových lidi, kteří tohle umí si velice vážím. Upřímně nevím ani kolik jich jem protože tohle většina lidí tají. Nikdo se totiž na ulici nebo někde jinde nebaví s lidimi o tom kdy a kolik se učí/učil. Protože většina lidí to schledává osobním a trapným, že se vůbec musí učit. Sama to chápu. Ikdyž racionálně vzato na tom není nic tak divného, všichni se během života neustále něco učíme takže je to vlastně přirozené. Teď mi vlastně došlo, že se učíme neustále, takže nelze srovnávat kdo a kolik se učí. Ale to nelze tak brát (naštěstí i naneštěstí). Naštěstí-protože já se nerada učím takže se mi nelíbí zjištění o neustálém se učení. Naneštěstí- takže budu porovnáváva s jinými lidmi a s počtem jejich hodin strávených nad knihami.
Ale na druhou stranu zatím jsem nenarazila natolik tvrdě, aby mi došlo jak moc špatně to dělám. Uvědomuji si neideálnost a uvědomuji si nutnost změny a myslím si, že na ní pracuji. Takže se možná někdy doberu zlepšení, které je zatím v nedohlednu. (protože pokrok v tomto směru u mě postupuje rychlostí prázdné ulity).
A objevila jsem i jiné učící se postupy, které mi přišly pro me, ale nutno říci že i celkově mnohem více neideální nežli ty postupy mé. (to však neznamená, že by to tak objektovně bylo, pouze se to tak jeví mě) Jedná se o učení se neustále a neučení se vůbec. Obě tyto "filosofie" lze považovat za extrémy. A je již dlouholetou praxí dokázáno, že žít v extrémech není dobré.
Učení se neustále- je podle mě jeden z nejlepších způsobů jak ztratit většinu ne li všechny své přátelé, důstojnost, zbytky zdravého rozumu a mnoho jiného. Protože kdo by chtěl být až na druhém (až stotřiadvacátém) místě za učením?! No musím uznat, že i já občas věci odsouvám na další místa za učení, ale to pouze v nestáhací fázi- tedy když mám zítra zkoušku ještě jsem to neviděla a neumím to a umět to musím. Ale tito lidé, se učí neustále a u nich ikdyž se to učí stále občas též dochází k těmto panikám, ale ti je (narozdíl od mě podobných) mají neopodstatnělé. Tedy z části, jelikož si myslím, že našprtanou věc zapomenete stokrát rychleji nežli věc pochopenou. Učit se neustále není to samé jako učit se průběžně. Učit se neustále je přijít domů, sundat si tašku, sednout k pracovnímu stolu vyndat si úkoly- udělat je a začít se učit na další den. A u této činnosti zústat do večeře a dokud nejdete spát. A ráno dokud nejdete do školy. A po příchodu ze školy se koloběh opakuje. Lidé tohoto typu nemají čas na kroužky, zábavu, okolí- musí se totiž učit.
Je mi jich líto. Asi si totiž myslí, že když budou nejlepší svět se bude zdát a něco růžovější- bohužel se mýlí. Svět je takový, jaký si ho uděláme a pokud si ho stvoříme pouze ze sešitů, skript, knih a pouček nebude barevný vůbec. Barvy mu totiž dodají naše zážitky, emoce, naši přátelé, naše rodina a mnoho jiných věcí -ikdyž ta škola a ta práce mezi nimi je, ale NENÍ TO JEDINÁ NÁPLŇ.
Druhým a tedy opačným extrémem je neučení se vůbec to by se dalo též popsat odporem k učení se, přičemž minulý odstavec by byl láskou k učení se. V neučení se vůbec nachází zalíbení mnoho z lidí. Je to přitažlivé hlavně na základních školách, kde ještě není potřeba žádná nebo skoro žádná snaha, aby člověk měl dobrý,přijatelný nebo často i vynikající výsledek. (to často nežli na člověku záleží na kvalitě školy) Nebo i na středních školách a prváku školy vysoké. Není toho totiž tolik nutné k prospění, tedy alespoň zpočátku. A tak si mnoho z nás raději zajde do kina,na procházku, nakupovat nebo prostě jen ať více či méně tupě zírá do počítače či televize. Hlavně se proboha neučit. (sama tomu dost často propadnu... a vím určitě že nejsem sama :P ) A tak vydrží docela dlouho, ale najednou příjde okamžik, kdy to nestačí. Nestačí, že jste viděli spoustu filmů (ať více či méně inteligentních) ale musíte znázt svět a to jak funguje, jeho historii a jeho budoucnost. A když vás čeká nějaká zkouška a vy se na ni nenaučíte- neuděláte ji. Znovu se neučíte znovu ji neuděláte. Jenže poté je člověk pokládán za hlupáka, blba, tupce nebo prostě primitiva. Protože pokud není naprosto vyjímečně geniální (což upřímně řečeno taky není úplná výhra) je po několika pokusech vyřazen ze života vzdělaných a alespoň občas se učících. Takže jste odkázáni sami na sebe a podobně se neučící přátele.
Nevýhodou je, že pokud se nenaučíte se učit v době kdy nic nehoří nebudete to umět v době kdy něco hořet bude. Nemetaforicky řečeno: je lepší naučit se se učit v době kdy o nic nejde, protože až o něco půjde dá vám dost práce se naučit se učit a na to, co potřebujete ke zkoušce nezbyde čas ani místo v mozku.
Myslím si, že o tom vím hodně. Ikdyž samozřejmě, jako ve všem, jsou tam mezery. Ale to je normální a je mo teprv devatenáct tak nemůžu, a ani snad nechci, být dokonalá.
A ikdyž si teď uvědomuji, že bych se měla průběžně a včas učit tak se na zkoušky, které dělám v lednu podávám až těsně před termíny. Najde se totiž kvilión zajímavějších věcí, co dělat a já je budu dělat kvilionkrát raději nežli se učit.
Ale to jsem já. A váš přístup je jiný, možná že i můj bude jednou o trošku jiný, ale teď je takový. A víte co, možná jsem i ráda. Nechci odpoledne trávit pouze s knihou v ruce místo hraní si venku. Jsem ráda venku a hraju si. A doufám, že to tak vždycky bude (vlastně vím, že to tak vždycky bude...)
A to jde o všechny typy učení: učení se, učení někoho,... Ale spíše se budu věnovat tomu učení se.
Vím, že každý jsme jiný co se týče spousty věcí a tak tedy i učení, tedy četnosti, stylu, obsahu a mnoho jiného.
Já sama vím, že můj postoj není ani zdaleka ideální a také není takový, jaký by měl v mém postavení být. Tím myslím, že na to abych mohla nějaký styl kritizovat musela bych mít lepší řešení. To ale pro některé platit může a pro některé nemusí. Takže vlastně nemám co do toho komukoli kecat.
Můj styl učení totiž snad ani nelze nazvat učením- jde o zoufalý a skoro nemožný pokus dostat nějaký balík informací do mého již přeplněného a informace odmítajícího mozku v co nejkratší době a dost často i v časové tísni.
Nedovedete si ani představit jak obdivuju lidi, kteří si umějí ve správný čas sednout k učení a učit se. Nikoli dlouho, ale efektivně. Zdůraznuji ve "správný čas", což podle mě není každou volnou minutu ale ani minutu před zkouškou. To je ten čas, který já nikdy neodhadnu. Ten čas, který vždycky promarním děláním něčeho mnohem zábavnějšího a v tu chvíli si myslím že i prospěšnějšího, ale později se ukáže můj omyl. Takových lidi, kteří tohle umí si velice vážím. Upřímně nevím ani kolik jich jem protože tohle většina lidí tají. Nikdo se totiž na ulici nebo někde jinde nebaví s lidimi o tom kdy a kolik se učí/učil. Protože většina lidí to schledává osobním a trapným, že se vůbec musí učit. Sama to chápu. Ikdyž racionálně vzato na tom není nic tak divného, všichni se během života neustále něco učíme takže je to vlastně přirozené. Teď mi vlastně došlo, že se učíme neustále, takže nelze srovnávat kdo a kolik se učí. Ale to nelze tak brát (naštěstí i naneštěstí). Naštěstí-protože já se nerada učím takže se mi nelíbí zjištění o neustálém se učení. Naneštěstí- takže budu porovnáváva s jinými lidmi a s počtem jejich hodin strávených nad knihami.
Ale na druhou stranu zatím jsem nenarazila natolik tvrdě, aby mi došlo jak moc špatně to dělám. Uvědomuji si neideálnost a uvědomuji si nutnost změny a myslím si, že na ní pracuji. Takže se možná někdy doberu zlepšení, které je zatím v nedohlednu. (protože pokrok v tomto směru u mě postupuje rychlostí prázdné ulity).
A objevila jsem i jiné učící se postupy, které mi přišly pro me, ale nutno říci že i celkově mnohem více neideální nežli ty postupy mé. (to však neznamená, že by to tak objektovně bylo, pouze se to tak jeví mě) Jedná se o učení se neustále a neučení se vůbec. Obě tyto "filosofie" lze považovat za extrémy. A je již dlouholetou praxí dokázáno, že žít v extrémech není dobré.
Učení se neustále- je podle mě jeden z nejlepších způsobů jak ztratit většinu ne li všechny své přátelé, důstojnost, zbytky zdravého rozumu a mnoho jiného. Protože kdo by chtěl být až na druhém (až stotřiadvacátém) místě za učením?! No musím uznat, že i já občas věci odsouvám na další místa za učení, ale to pouze v nestáhací fázi- tedy když mám zítra zkoušku ještě jsem to neviděla a neumím to a umět to musím. Ale tito lidé, se učí neustále a u nich ikdyž se to učí stále občas též dochází k těmto panikám, ale ti je (narozdíl od mě podobných) mají neopodstatnělé. Tedy z části, jelikož si myslím, že našprtanou věc zapomenete stokrát rychleji nežli věc pochopenou. Učit se neustále není to samé jako učit se průběžně. Učit se neustále je přijít domů, sundat si tašku, sednout k pracovnímu stolu vyndat si úkoly- udělat je a začít se učit na další den. A u této činnosti zústat do večeře a dokud nejdete spát. A ráno dokud nejdete do školy. A po příchodu ze školy se koloběh opakuje. Lidé tohoto typu nemají čas na kroužky, zábavu, okolí- musí se totiž učit.
Je mi jich líto. Asi si totiž myslí, že když budou nejlepší svět se bude zdát a něco růžovější- bohužel se mýlí. Svět je takový, jaký si ho uděláme a pokud si ho stvoříme pouze ze sešitů, skript, knih a pouček nebude barevný vůbec. Barvy mu totiž dodají naše zážitky, emoce, naši přátelé, naše rodina a mnoho jiných věcí -ikdyž ta škola a ta práce mezi nimi je, ale NENÍ TO JEDINÁ NÁPLŇ.
Druhým a tedy opačným extrémem je neučení se vůbec to by se dalo též popsat odporem k učení se, přičemž minulý odstavec by byl láskou k učení se. V neučení se vůbec nachází zalíbení mnoho z lidí. Je to přitažlivé hlavně na základních školách, kde ještě není potřeba žádná nebo skoro žádná snaha, aby člověk měl dobrý,přijatelný nebo často i vynikající výsledek. (to často nežli na člověku záleží na kvalitě školy) Nebo i na středních školách a prváku školy vysoké. Není toho totiž tolik nutné k prospění, tedy alespoň zpočátku. A tak si mnoho z nás raději zajde do kina,na procházku, nakupovat nebo prostě jen ať více či méně tupě zírá do počítače či televize. Hlavně se proboha neučit. (sama tomu dost často propadnu... a vím určitě že nejsem sama :P ) A tak vydrží docela dlouho, ale najednou příjde okamžik, kdy to nestačí. Nestačí, že jste viděli spoustu filmů (ať více či méně inteligentních) ale musíte znázt svět a to jak funguje, jeho historii a jeho budoucnost. A když vás čeká nějaká zkouška a vy se na ni nenaučíte- neuděláte ji. Znovu se neučíte znovu ji neuděláte. Jenže poté je člověk pokládán za hlupáka, blba, tupce nebo prostě primitiva. Protože pokud není naprosto vyjímečně geniální (což upřímně řečeno taky není úplná výhra) je po několika pokusech vyřazen ze života vzdělaných a alespoň občas se učících. Takže jste odkázáni sami na sebe a podobně se neučící přátele.
Nevýhodou je, že pokud se nenaučíte se učit v době kdy nic nehoří nebudete to umět v době kdy něco hořet bude. Nemetaforicky řečeno: je lepší naučit se se učit v době kdy o nic nejde, protože až o něco půjde dá vám dost práce se naučit se učit a na to, co potřebujete ke zkoušce nezbyde čas ani místo v mozku.
Myslím si, že o tom vím hodně. Ikdyž samozřejmě, jako ve všem, jsou tam mezery. Ale to je normální a je mo teprv devatenáct tak nemůžu, a ani snad nechci, být dokonalá.
A ikdyž si teď uvědomuji, že bych se měla průběžně a včas učit tak se na zkoušky, které dělám v lednu podávám až těsně před termíny. Najde se totiž kvilión zajímavějších věcí, co dělat a já je budu dělat kvilionkrát raději nežli se učit.
Ale to jsem já. A váš přístup je jiný, možná že i můj bude jednou o trošku jiný, ale teď je takový. A víte co, možná jsem i ráda. Nechci odpoledne trávit pouze s knihou v ruce místo hraní si venku. Jsem ráda venku a hraju si. A doufám, že to tak vždycky bude (vlastně vím, že to tak vždycky bude...)
čtvrtek 17. prosince 2009
Bílo!
Pdší, pdší, pdší, kapičky se vdší... (to je říkanka na to, aby jste se naučili říkat "R", pokud to budete říkat velice rychle bude to znít jako prší, prší, prší, kapičky se vrší...)
Ale to není co jsem chtěla napsat :D
Původní sdělení se týká toho, jak jśem nadšená z toho napadnutího sněhu.. Co když budou po šesti letech zase bílo Vánoce? To by bylo žůžo bomba! Ale i když nebudou Vánoce si užiju a budou to svátky klidu, míru, pohody a rodiny.
ALE VENKU JE BÍÍÍÍÍLO! A MRZNE! A SNĚŽÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!
Ježišky já jsem tak ráda, miluju sníh... miluju když je venku to bílo, celá příroda spí, všichni spí (a mě se zavírají očiikdyž to bude asi i tím že jsou dvě v noci :P )
Ale to není co jsem chtěla napsat :D
Původní sdělení se týká toho, jak jśem nadšená z toho napadnutího sněhu.. Co když budou po šesti letech zase bílo Vánoce? To by bylo žůžo bomba! Ale i když nebudou Vánoce si užiju a budou to svátky klidu, míru, pohody a rodiny.
ALE VENKU JE BÍÍÍÍÍLO! A MRZNE! A SNĚŽÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!
Ježišky já jsem tak ráda, miluju sníh... miluju když je venku to bílo, celá příroda spí, všichni spí (a mě se zavírají očiikdyž to bude asi i tím že jsou dvě v noci :P )
pondělí 14. prosince 2009
Biblistika
Je to jeden z mých povinných předmětů. Byl to předmět, ze kterého jsem měla opravdu strach. Jelikož o sobě nemůžu říct, že bych byla křesťankou, evangeličkou, protestantkou či členkou jiného náboženství. Ale v nějaké to transcendentno věřím. Ale jelikož již delší dobu nenavštěvuji kostel a tedy neposlouchám kázání a neznám Bibli budu mít tento předmět těžší. Protože ta profesorka řekla, že ten kdo není
praktikující věřící (to je ten správný politically correct termín) to bude mít skoro až nesplnitelně těžké. Tedy pokud nebude navštěvovat Proseminář Starého zákona v tomto a Nového zákona v příštím semestru, ten totiž potom bude mít extra další tři pokusy na splnění v letním semestru. Jo jenže tento proseminář je ve čtvrtek naprosto uprostřed odpoledne, takže se tím zabije celý den. A to jsem nechtěla. Takže jsem tam nechodila.
No a minulý týden, přesněji v pátek 4.12., byl předtermín. Nepočítala jsem s tím, že bych měla šanci to udělat, šla jsem tam hlavně abych si prohlédla jak vůbec ten test vypadá. Celý ten průběh toho testu byl dosti zábavný, jelikož ona řekla, že ten kdo nebude mít více jak polovinu testu vyplněnou že to má rovnou roztrhnout, aby jí ušetřil práci. Takže polovina lidí to roztrhala a druhé polovině to roztrhala ona. Z těch čtyřiceti , co to psali, to dalo pouze 6 lidí. No a mezi nimi i má nejlepšíhtfkamarádka Bára. A druhá dobrá kamarádka Eliška. Gratuluji jim :)
No ale dost lidí to nedalo a ani není divu, bylo to dost těžký. Byly tam i věci o kterých jsem v životě neslyšela.
A tento pátek (11.12.) byl první regulérní termín. Bála jsem se že to zase neudělám. Mělo to být těžší než minule a tak. Ale stále jsem se neučila tak moc jak jsem mohla a možná i měla. No nicméně jsem tam v pátek šla, s tím, že když to nedám jsou ještě dva termíny a v nejhorším si to zapíšu příští rok znovu. Tentokráte nás tam taky bylo okolo padesáti, tedy více nežli minule.
Měla jsem asi jednodušší verzi, protože toho testu bylo asi okolo pěti verzí a ona dala ten samý tak se mohlo stát, že bych měla přesně ten samý test, ale neměla jsem. Což je štěstí.. tenhle byl lehčí.. Byl víceméně zaměřen na údaje o biblistice nikoli na obsah bible, takže to šlo se naučit. Seděla jsem vedle svých dvou kamarádek a navzájem jsme si radily, tedy ono to moc nešlo ale pokoušely jsme se..
No a potom jme to všichni v celé aule odevzdali. Ptali jsme se kdy to bude mít opravené, ona řekla, že teď bude psát v jedné své hodině co učí test a že si můžeme počkat na výsledek. že prý když nebudou zlobit, že to opraví a řekne nám. Tak nás asi osm čekalo.
A představte si, že já to UDĚLALA! Nechápu jak, ale řekla, že se rozhodne mezi dvojkou a trojkou. Podle seminárek.. A dnes (14.12.) jsem na nástěnce biblistika našla na papíře rukou napsané, že mám 2! Není to sice 100% jisté, ale asi to tak bude.. Já mám takovou radost. Měla jsem z toho fakt veliký stres a teď je to pryč.. Jsem tak ráda...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
