Jak tedy bylo v Kanadě?

Odpovědí by bylo jediné slovo: "SUPER!" :D
To by byl ale velice krátký článek a to jsem ho mohla napsat hned a nikoliv rozdělovat na dvě části (publikovanou těsně po příjezdu a dnes..)

Nejdříve bych chtěla poděkovat, že jsme tam vůbec mohli jet. Byla to úžasná příležitost a dostalo se nám podpory (a přemlouvání ať jedeme) ze spousty stran. Dokonce mi to i vyšlo tak, že jsem v červenci nastoupila do práce a dostala dovolenou (tj. část byla dovolená a část přesčasové hodiny, co jsem si napracovala).
Hlavně pak O+M (tj. brácha mého polovičky a jeho přítelkyně), kteří jsou v Kanadě již od dubna a pracují, bydlí a bikují tam, nám byli velkou podporou a bez nich bychom se tam nemohli nikdy vypravit. Už díky tomu, že nás tam ubytovali, poskytli nám své cenné rady a cestovali s námi (a tedy nám poskytli auto ke spaní, zatímco oni i ve velké zimě spali pod stanem). Díky také patří našim rodičům, kteří nás podpořili, ačkoliv se všichni do jednoho o nás báli.

Z mého předchozího článku již víte o našem letu a jeho ceně. Takže mé vyprávění začne po příletu do Vancouveru.
Takže tam před letištěm nás oba, tedy naše nosy, hned překvapil čerstvý vzduch. Vancouver je velké město, s vesnicemi okolo má téměř 2 miliony lidí, a přesto tam byl opravdu čerstvý a téměř bych řekla voňavý vzduch. Takový rozhodně v Praze nebyl...
Na toto letiště pronás přijel V+H, což byli kamarádi O+M, kteří je tam byli navštívit, ale s námi se tam míjeli, společně jsme tam strávili asi 2 dny a oni pak letěli zpět. Bylo nám jich líto, protože oni při svém cestování (které jak se dozvíte později jsme podnikli i my) měli špatné počasí (narozdíl od nás) a ještě cestou zpět skejsli na letišti v Dallasu.
Dojeli jsme do Whistelru (asi 120 km od Vancouveru) do BBčka (Bed and Breakfest, kde O+M pracují), kde jsme se najedli a už se těšili do postýlek. Museli jsme vyspat devíti hodinový časový posun, oba jsme byli nachcípaní (já letěla s hroznou rýmou) a měla jsem zalehlé pravé ucho. Prvních pár dnů jsme se tedy dávali do kupy (tedy hlavně drahý polovička :D ), ale to nevadilo, protože pršelo a tak jsme jednou byli pouze na rybách. V+H, hlavně V, totiž chtěl vidět legendární kanadské lososy. Jenže kvůli deštím byly řeky rozvodněné a tak to, co dříve byla malá čistá říčka bylo teď dravé a bahnité, takže jsme žádné ryby neviděli natož abychom je chytli.
Pak jednoho dne V+H odjeli (jak výše zmíněno přes Dallas do Prahy) a my zůstali ve Whistleru s vidinou užívání si a odjezdem na road trip :)
Mezitím jsme byli několikrát na procházce po městě, kterému ale místní říkají spíše vesnice, byli znovu na rybách (znovu neúspěšně ačkoliv už voda opadla a lososy již byli vidět a plavali těsně pod námi, ale jsou to bohužel chytré ryby a vyhýbají se podběráku) a přivezli si obrovkou cuketu (asi 50 cm dlouhou s průměrem cca 30 cm). Také jsme byli jednou na společném výletě všichni 4 (museli jsme si 2 kola půjčit), jednou jen my s polovičkou a jednou byli pouze kluci a my holky jsme se byly projít.

Takhle jsme tam byli asi tak týden a pak jsme vyrazili na zmíný roadtrip. Jeli jsme do dvou nádherných národních parků- Jasper a Banff. Celkově jsme najeli asi 3000km za deset dní a máme nepřeberné množství zážitků.
Jeli jsme autíčkem, co si tam O+M koupili (bylo to vlastně již jejich druhé tamější auto), pokud to někoho zajímá je to Chevrolet Astro, které O+M upravili na spací auto, takže když se sklopily zadní sedačky vytvořilo to (společně s konstrukcí jejich vlastní výroby) nádhernou a pohodlnou dvojpostel. Jeli jsme tedy směrem Jasper, přičemež jsme projížděli různorodou krajinou od pustiny, úplnou plackou až k Rocky Mountains, kde je právě Jasper (park i město). Cestou jsme jednou spali v kempu, přičemž tam jsme poprvé s polovičkou spali ve stanu a O+M v autě.

Druhý den už jsme byli v Jasperu a spali v tamějším kempu, kde nás varovali před pářícími se elky (něco jako větší jelen) a medvědy grizzly, kteří tyto elky loví. Další den chtěi O+M vyrazit na Skyline trail, ale nakonec kvůli zdržení a jiným okolnostem (možná tomu přispělo i to grilované kuře k obědu) nešli a byli jsme se jen projít. Následujícího dne již však opravdu vyrazili a my s polovičkou si zařídili den podle svého- byli jsme se podívat v Maligne kaňonu, vyjeli jsme si Skytram (lanovka) na vrchol kopce Whistler a projeli se na kole kolem Pyramid Lake (sice hezký západ slunce, ale hrozná cesta jak nahoru tak i dolu..). Další den se zkazilo počasí a tak jsme byli v termálních lázních, kde nám oběma museli půjčit plavky (chytře jsme si je nechali v BB) a pak jsme jeli vyzvednout O+M, kteří se vraceli z Skylinu. Byli trošku promrzlí a tak jsme se brzo vrátili do kempu, najedli se a znovu (po dlouhé době a asi naposledy) spali ve stanu.

 Po cestě do Banffu jsme jeli skrz Icefield parkway, která je moc pěkná, je to silnice (nedá se moc říci dálnice), která lemuje spoustu ledovců. Na jeden jsme se byli podívat zblízka, dokonce si lze zakoupit jízdenku a nechat se provézt takovým jakoby polárním busem po tom ledovci (nám to ale příjde barbarské, vzhledem k tomu jak rychle ubývá..)

Taky jsme viděli Spiral tunnels, což je pro dieselové vlaky (nákladní, protože jiné tam téměř nejezdí), aby vyjeli do kopce. Díky těmto tunelům (do jedné zákruty se vejde asi 70 vagónů, polovička to počítal) vlaky nastoupají/zklesají asi 150 výškových mterů. Dříve musely 15 vagónový vlak nahoru táhnout 4 lokomotivy, takhle na cca 180 vagónový stačí taky 4 (jedna vepředu, 2 uprostřed a jedna vzadu).

Když jsme dojeli do Banffu, byla sobota a podle toho to tam taky vypadalo. Je to totiž blízko od Calgary a tak si asi téměř celé vyjelo na víkned tam. Na rozdíl od Jasperu, kde jsme byli téměř sami, tak tady bylo lidí mnoho... Ale jezera byla stejně krásná, klidná a průhledná :)
Jen nás (tedy alespoň mě), a to už po cestě a vlastně všude, rozčilovali asijští turisté. Byli jsme třeba na jednom naprosto romantickém místě, seděli jsme na lavičce v obětí a koukali na západ slunce nad jedním z jezer, když se v tu ránu přiřítil dav asijatů a začali si dělat selfie a děti křičely, házely po sobě klacky a rodiče se jim absolutně nevěnovali. Bylo tak po klidu, po pohodě, po romantice.. :( Nevadí mi turisté, koneckonců já tam taky byla turista, ale ty jejich selfie aniž by věděli co fotí, hluk a nemožnost si něco vyfotit, bez toho aby tam byl jeden asiat.

Z Banffu jsme se pak už pomalu začali vracet přes parky Glacier a Yoho. Jeli jsme pak téměř po hranici s USA (kam jsme ale nemohli protože nikdo z nás nemá vízum), navštívili město Nelson (kam z USA utíkali odpůrci války ve Vietnamu) a kluci navštívii jejich bikeshopy a pak přes Vancouver jeli do Whistleru. Tam se totiž schylovalo k Turkey sale, což je každoroční výprodej zimních věcí před další sezńou, který se koná víkend před jejich Díkůvzdání (to bylo letos 12.10.). O+M si tam nakoupili spoustu zimního vybavení, které by si nemohli přivézt z Čech a my si tam taky něco málo koupili.
Nakonec mě polovička i přemluvil a přivezla jsem si odtamtud trošku dražší suvenýr :) Ale teď jsem za něj ráda. Napovím: je to moje již třetí věc v pořadí (za dobu co jsme s polovičkou spolu), na první mi přispěli rodiče (a polovička nadšeně vybral), druhou mi složil zatímco jsem byla v loni na horách (zatímco ji měl pouze vylepšovat) a tuhle poslední kanadskou mi vybral sám (a hučel do mě dokud jsem nepodvolila). Už víte? :D

No a bohužel v den díkůvzdání jsme již museli odjíždět. O nás hodil na letiště, cestou jsme se ještě stavili koupit mu počítač, a pak nám na letišti vysadil a my letěli do Paříže a pak do Prahy...
Kupodivu v Praze byla větší zima a nepřekvapivě mnohem horší vzduch :(

Kanada mi docela chybí a moooc se mi tam líbilo. Najet na pražský rytmus (časový i obecně) mi trvalo asi týden. (docela dlouho jsme se budili ve 4 a nemohli usnout)