Uděláte si prostor na Nový prostor?

Dneska jsem si po relativně dlouhé době znovu koupila časopis Nový prostor.
Abych se přiznala, kolem toho pána chodím velice často do školy a ještě jsem si u něj konkrétně nikdy číslo nekoupila. Dříve jsem si jej kupovala na Karláku a nebo tak různě po městě, ale posledních pár let jsem nějak přestala s sebou nosit cash peníze a tak nemám jak a za co si Nový prostor koupit.
Ale tohoto prodejce jsem od té doby, co chodím do školy potkávala u metra dost pravidelně a popravdě mi ho bylo i líto. Sedává a nebo tam stojí a čeká, až si někdo číslo koupí. Tak jsem se zařekla, že až tam půjdu a budu mít peníze, že si prostě jedno číslo koupím. To nás vrací ke dnešku, protože mám (tedy měla jsem) v peněžence od včerejška 400 Kč, tak se splnila podmínka mít peníze a jít kolem, takže jsem si Nový prostor koupila.
Prodejce byl velice milý a chvilku jsme si povídali. Vlastně mi udělal přednášku o filosofii, bylo to docela milé. Možná kdybych  nepospíchala do školy a neměla hlavu úplně jinde a u svých starostí, tak bych mu věnovala větší pozornost a povídala si s ním déle.

Ale i tak teď pokaždé, když půjdu kolem budu na toho pána koukat jinak. Bude to pro mě filosof :D
Líbí se mi to, že si tito lidé takhle můžou přivydělat. Ačkoliv nevím, kolik si tak mohou vydělat, když za jeden výtisk mají pouze 25Kč (tj. půlku z ceny). Neviděla jsem totiž moc často někoho, kdo by se s tímto filosofem bavil (kromě asi jeho kamaráda) a kupoval si od něj časopis. Ale přála bych mu velké výdělky, je milý a docela i vtipný. Už jsem totiž potkala i takové prodejce, co mi časopis nutili a byli až vlezlí a popravdě odpudiví... od těch bych si to asi nekoupila (ikdyž možná potřebují peníze více) Nejde mi ani tak o vzhled, člověk nemusí být topmodel nebo výherce nejkrásnějšího muže planety na to, aby byl na ostatní milý....

Takže až přístě půjdete kolem nějakého prodejce Nového prostoru a nebo kolem tohoto filosofa, zkuste vyhrabat v peněžence těch 50 Kč (není to zas tak moc) a udělejte dobrý skutek. Je to totiž i zajímavé čtení (a křížovka)... v tomto čísle (je v prodeji od dneška, mám to ale štěstí) se hodně věnují fenoménu squoterství a je to pěkně čtivě napsané...
A já, až přístě půjdu a nebudu mít peníze pouze na kartě (což popravdě nevím, kdy bude) se zase pokusím si koupit časopis a panem filosofem si popovídat :)

Hokej na Radiožurnálu

Praha a Ostrava právě v těchto dnech hostí mistrovctví světa v hokeji.
Já jakožto fanynka hokeje, pouze toho mezinárodního tedy všech mistrovství a olympiád, nemůžu jinak než to sledovat se zaťatými pěstmi. (a jako téměř každý Čech- trenér do toho pokřikovat a radit jim, co mají dělat lépe a kdy střílet atd.)

V neděli, kdy se hrál zápas my (ČR) versus naši severozápadní sousedé Německo jsem však byla na cestě z vánočního dárku (pobytu na Šumavě na krásných Knížecích pláních, můžu jen doporučit). Takže jsem nemohla sedět před obrazovkou a fandit. Místo toho jsem poslouchala přenos v rádiu, přesněji na Radiožurnálu. 
Bylo to velice zajímavé. Komentovali to dva moderátoři (jejihž jména si bohužel nepamatuji, ale v dnešní internetové době by se to určitě dalo dohledat) a jeden komentoval docela dobře, ale ten druhý (dle hlasu starší) byl opravdu "borec" :D
Tento borec stále mluvil o tom, jak naši hokejisté hrají špatně a jak špatně třílí, jak mají špatnou obranu atd, že si téměř nevšiml, že ČR dalo gól. Pořád mluvil o něčem, co sice souviselo s hokejem, ale bylo by mnohem užitečnější kdyby se věnoval dění na ledové ploše. Mohl totiž dříve zaznamenat akci hokejistů a fanouškům poskytnout lepší přehled o tom, co se právě děje, místo toho on však nedával pozor a pomlouval a pak najednou přišel s tím, že jsme dali góla. Jak se to stalo a kdo ho vlastně dal jsme se dozvěděli až expost a jen takovou jakoby náhodou. A to jsme v té chvíli prohrávali 0:1 takže se jednalo o důležitý gól (neřeknu, kdybychom vyhrávali např. 19:0 tak by dvacátý gól asi neznamenal tolik, ale takto?!)
Borec tedy řekl, že jsme dali góla a suveréně si pokračoval v litaniích na to, jak hrajeme špatně a dál se ledové ploše a hokejistům věnoval spíše okrajově. Vlastně jsme se o tom, co se děje a dělo dozvěděli téměř výhradně ve chvílích, kdy komentoval ten druhý.
Stejně tak jim, Radiožurnálu, nefungovalo spojení s expertem. Ale to se dá pochopit, ačkoliv oba byli v Praze (pokud jsem to pochytila správně tak expert byl v O2 aréně a Radiožurnál sídlí na Vinohradské ulici... a to není zas taková dálka)


Dnes zase hrajeme a já znovu nebudu doma u obrazovky, ale mám neformální sraz s kolegyněmi z práce a tak snad bude v pizzerii kam jdeme puštěna TV. Nebo poprosím někoho, aby mě o průběhu utkání se Švýcary podrobně informoval... Ale Radiožurnál poslouchat asi nebudu...

Etika násilí (kurz na FSV UK) a můj příspěvek do Oxfordské debaty

Pozice 2: Odstranění používání násilí z mezinárodních vztahů je nereálné, nežádoucí  a nesprávné

-          Úvod

o   Dobré ráno všem, zastávám v této debatě pozici č. 2 tedy stanovisko, že Odstranění používání násilí z mezinárodních vztahů je nereálné, nežádoucí  a nesprávné, na úvod se ve svém příspěvku budu věnovat svému pojetí mezinárodních vztahů, dále pak samotnému násilí a možnosti jeho odstranění.

-          Stať

o   Nejdříve bych ráda ujasnila, co chápu mezinárodními vztahy a jak s tímto pojmem budu ve svém dalším projevu pracovat. Mezinárodní vztahy chápu jako vztahy LIDÍ, kteří (sice ať více či méně) zastupují (nebo by alespoň měli zastupovat) zájmy různých států/území/ národů či větších skupin obyvatel. Jedná se tedy vlastně o vztahy lidí s lidmi, akorát s tím rozdílem že tito lidé, nemluví pouze za sebe, ale zastupují větší skupinu osob a mohou tedy udělat větší užitek a větší škodu. Pro svou další argumentaci budu tedy mluvit spíše o násilí mezi lidmi, jakožto jedinci. Protože nakonec jsou to tito jednotlivci (či skupiny jednotlivců), kdo rozhodnou i o mezinárodních věcech.

o   Násilí jakožto dle definice sociologa Petruska „ ...jeden z projevů zla. Prostředek nebo způsob, jak donutit jiného člověka nebo jinou sociální skupinu, aby činili něco, co činit sami nechtějí, anebo jim znemožnit vykonávat něco, co vykonávat chtějí.“ Nebo dle definice WHO je „záměrné použití nebo hrozba použití fyzické síly proti sobě samému, jiné osobě nebo skupině či společnosti osob, které působí nebo má vysokou pravděpodobnost způsobit zranění, smrt, psychické poškození, strádání nebo újmu“ Přesně toto násilí je v lidské společnosti přítomno od počátku její historie. Dalo by se říci, že v podstatě celá historie, tak jak se ji učíme ve školách, čteme v knížkách a díváme na ať více či méně pravdivě zpracované historické filmy je plná přesvědčování či omezování jiných osob v jejich zájmech anebo fyzickým násilím na jiných. Bohužel ani v dnešní době to není jiné, naopak za 19. a 20. století došlo k mnohem větším násilným ztrátám na životech než za několik předcházejících století a to přestože došlo k významným filosofickým a politickým změnám. Těmito změnami chápu například stále existující deklarace lidských práv (k čemuž sice došlo dříve- např. Francouzská revoluce a její deklarace práv člověka a občana 1789) a pozdější deklarace těchto práv v rámci OSN (roku 1948), snahy o vznik společnosti národů vzniklé po 1. Sv válce a dokonce i vznik a působení OSN po 2světové válce. Dále také vznik nových států a jejich zákonů (ústavy), které jak se ukazuje, nejsou zárukou dodržování míru a nenásilnosti.

o   Dále je důležité zmínit, že za celou lidskou historii se i přes opakované snažení se zatím nikomu nepodařilo dlouhodobě a definitivně veškeré násilí z lidské společnosti odstranit. Samozřejmě se objevily ať menší či větší komunity osob, které byly schopny po určitou dobu jednat nenásilně a to i jako reakci na násilí (viz Ghándí v době anglické kolonizace Indie), ale zatím se nepodařilo toto násilí odstranit např. trvale na území celého státu.

§  Důkazem může být i každoročně vyhlašovaný GPI (Index míru)[1]- Global peace index, který je sestavován Institutem pro ekonomii a mír (poprvé byl takto sestaven v květnu 2007).  Tento index je sestavován na základě 22 kritérií zaměřených na tři hlavní témata: míru bezpečí a bezpečnosti (safety and security), rozsah domácích a mezinárodních konfliktů a míru militarizace. Celkově bylo v roce 2014, za kdy jsou nejnovější data, hodnoceno 162 zemí, které pokrývají přibližně 99,6% světové populace.

o   V roce 2014[2] se nejlépe umístil Island (který se obecně velice často umisťuje na předních příčkách tohoto žebříčku již od jeho založení) a nejhůře se naopak umístila Sýrie. (PRO zajímavost: ČR byla 11). ALE tento údaj je pouze orientační a neznamená, že v Islandu není přítomno násilí či že se nemohou Islandští obyvatelé dopustit násilí v mezinárodních vztazích. Pouze to znamená, že z hodnocených 162 zemí hrozí od islandských obyvatel (a jejich diplomatů) nejmenší nebezpečí ohrožení světového i lokálního míru.

o   Z výsledků roku 2014 také vyplývá, že míra ohrožení konflikty se od roku 2007 stále zvyšuje (tj. index míru klesá) a obecně dochází u většiny států ke zhoršování situace- pouze u 58 se zlepšila proti 111 se zhoršením.  

§  Dále stojí za zmínku to, že člověku je nejen násilí historicky dáno, ale také se v tomto ohledu liší od zvířat. (ta) Zvířata se totiž nejčastěji uchylují k násilí, pouze pokud mají hlad, bojují o samici anebo o území. Na rozdíl od lidí, kteří používají násilí i za jinými účely (sebeobohacení, pomsta,…) takže případný argument „berte si příklad z přírody“ nebo „když dokáží  koexistovat zvířata, mohou i lidé“ je v tomto případě nevyužitelný.

§  Pak je také nutno položit si otázku, zda je odstranění násilí žádoucí a správné. Pokud vezmeme v úvahu fakt, že násilí popřípadě agrese či útok je jednou z poslední možností úniku, obrany či poslední záchrany nelze ji upírat. Protože i samotná sebeobrana v případě napadení je svým způsobem násilí. A pokud bychom situaci velice zjednodušili na pravidlo řešení konfliktu útok či únik, docházelo by asi k velkému počtu útěků. Dovedete si takový svět představit? J 

§  Dále pak je samozřejmě nutno zmínit násilí páchané státy (potažmo státem), jako jsou války (obrané i útočné), ale vlastně i trestání je v určitém slova smyslu násilí, protože tím nutíme někoho (tj. pachatele) činit něco, co nechce (jít do vězení, činit pokání,…) a to je přeci část společnosti, kterou odstranit nechceme, nebo ano?

-          Závěr:

o   Na závěr bych shrnula přednesené argumenty, ze kterých vyplývá, že je nereálné úplně odstranit násilí odkudkoliv a tedy i z mezinárodních vztahů. Násilí patří k lidskému druhu již od počátku jeho existence, kdy by lidé pravděpodobně bez něj nepřežili a možná by se ani nevyvinuli do dnešní podoby. Dnes je násilí používáno také a to dokonce více (a asi i v jiných formách) než dříve. Někteří lidé dokonce tvrdí, že války jakožto extrémní forma násilí jsou (společně s nemocemi a hladem) přirozeným způsobem regulace obyvatelstva. Jedná se také o jeden z nejzákladnějších lidských pudů a pro nás lidi také jedno z řešení. I proto je tedy bohužel nutno konstatovat, že je to prostě v lidské nátuře a je na čase se s tímto faktem smířit. Samozřejmě je však žádoucí násilí mezi lidmi OMEZOVAT a to jak na mezinárodní, národní ale i na osobní úrovni.  
K těmto omezením již samozřejmě dochází již v úvodu zmíněnými opatřeními na mezinárodní i národní úrovni. Je však otázkou, nakolik jsou efektivní a správně zacílené. Stále ještě se totiž věnuje více pozornosti následným opatřením, jako jsou tresty (tedy i to je jistá forma násilí) nežli prevenci. Jednu z forem prevence, a to dokonce tu nejranější, zmiňuje ve svém článku  profesor Grof[3] (americký psycholog českého původu) který píše, že vztahy mezi lidmi velice ovlivňuje porod, takže teoreticky změnou jeho průběhu (tedy upravením prostředí pro matku a dítě) by se dalo relativně jednoduše dosáhnout lepších mezilidských vztahů.

-          Na tomto místě bych ráda poděkovala za pozornost a předala slovo zpět moderátorovi debaty.

-          Krátké shrnutí

o   Obhajovala jsem pozici, že je nereálné, nežádoucí a nesprávné násilí z mezinárodních vztahů úplně odstranit. Tuto tezi jsem se pokusila podložit historickým lidským vývojem plným válek a násilí, dále pak faktem že patří k lidské nátuře a také násilí jako forma obrany (z teze útok nebo útěk). A také to, že násilí není pouze v lokální záležitostí, ale potýkají se s ním lidé napříč všemi rasami, vrstvami,… na což jsem poukázala GPI (global peace indexem) Dále jsem pak vyjádřila návrh na změnu výchovy lidí tak, aby se dosáhlo alespoň omezení násilí, což je bez diskuse žádoucí.

---

[1] GPI- světový index míru

[2] GPI 2014

^[3]Stanislav Grof: Psychologické kořeny lidského násilí a chtivosti  < http://ografologii.blogspot.cz/2009/03/stanislav-grof-nasili.html>