Sportu zdar!

Mám relativně sportovní období :) (částečně ne svým vlastním přičiněním)
 
Založila jsem si Sports-Tracker, kam dávám co, kdy, kde, jak ujedu/ujdu... Sice nejsem nějak přehnaně aktivní, ale líbí se mi myšlenka vidět, kolik jsem ušla/ujela km popřípadě nastoupala výškových metrů. Ačkoliv těm od Sports-Trackeru se asi nedá moc věřit, často ukazuje nesmysly a někdy to nezapočítá celou délku trasy. (např. pokud jdete pěšky cik cak do/z ostrého kopce).
takže, se pochlubím: http://www.sports-tracker.com/#/view_profile/helcium

Dále jsem konečně uplatnila svůj dárek k minulým narozeninám- vodní lyže. Byl to dárek od drahého polovičky a popravdě- byl geniální :) Moc se mi líbilo, jak přišel na spojení dvou mých velice oblíbených věcí- lyží a vody. Prostě mě zná :) Samotnému uplatnění poukazu však předcházela anabáze a proto jsem ho uplatnila až s 13 měsíčním zpoždením.. (nejdříve má mononukleóza, rozbité lyže, konec sezóny a zima, rozbitý člun či cosi a pak konečně 30.7.)
Ačkoliv je pravdou, že když jsme dojeli do Měchenic, kde jsem měla jezdit, už jsem tak nadšená nebyla. Byla jsem vystrašená... v tu chvíli bych si to klidně s kýmkoliv vyměnila. Ale to nešlo... A voda nevypadala nijak moc lákavě, bylo po deštích a tak kolem břehu byly naplaveniny a obecně voda vypadala hnědě a nelákavě. Maminka i drahý polovička mě tam doprovázeli a měli s sebou plavky (ačkoliv drahý polovička nedobrovolně..), aby se mohli vykoupat, ale ani jeden se k tomu neodhodlal.

Pak instruktor mi dal neoprén, nikdy předtím jsem ho neměla na sobě je to velice zajímavé až divné oblečení, tak jsem si ho oblékla přes plavky. Podle instrukcí se nazula do vodních přeskáčů (neoprénové "boty" přímo na vodních lyžích), které jsou měkké (aby z nich noha mohla vyklouznout), ale při jízdě nohu drží a lyže se tak dá relativně ovládat. Navléknutá do neoprénu, plovací vesty a vodních lyží jsem si sedla na bok lodi (kde seděli maminka, drahý polovička a instruktor) a vydali jsme se dál od břehu do míst, kde se smí jezdit. Tam teprve začala ta největší sranda :) Instruktor mi vysvětlil, jak se mám zvedat, ale ono na souši se to zdá mnohem jednodušeji nežli je tomu na vodě. Musí se zvedat postupně- nejdříve si musíte sednout jakoby na bobek a v natažeých rukou z vnější strany kolen držet madlo od taženého lana. (jde to relativně dobře, protože lyže i vy plavete.. jen pro mě bylo těžké v té vodě nepřepadávat na stranu...) Pak se lano začne natahovat, jak loď přidává plyn, a vodního lyžaře to začně táhnout. V té chvíli se třeba chvilku být ještě na bobku a jakoby nabírat rychlost a pak (instinktivně poznáte kdy) se pomalu narovnávat. První chvíle narovnávání jde ztuha, protože tlačíte jakoby proti lanu, ale pak vás to samo vyhoupne do stoje. Když už stojíte a jedete máte relativně vyhráno. V tu chvíli to chce jen se nepředklánět, ruce s madlem tlačit jako k pasu a užívat si. Mě jeden nebo dva pády trvalo nežli jsem na to přišla, ale pak už to docela jelo. Drahý polovička mi říkal (a i na to vypadal) že čekal, jak budu vtipně padat, jako jsou videa na youtube, ale já moc nepadala :D
Člun co mě táhl jezdil jakoby ovál a ty zatáčky, trochu jsem se jich bála, ale nebyly vůbec složité. Člověk si to jen nesměl chtít zkracovat, ale jet v brázdě po člunu a pak to bylo jako na normálních (sněhových) lyžích- prostě přenášení váhy.
Jezdila jsem asi 15 minut, ale úplně mi to stačilo. Byla jsem unavená jako pes. Bolely mě ruce a chvilkama i záda. Ale bylo to super! Chvilkama jsem se stihla dívat i okolo sebe na břehy, ale většinu času jsem potorovala vodu pod nohama (fascinovalo mě, jak se tou rychlostí hladina stane tak tvrdou, že se po ní dá takhle jezdit...).
Nakonec jsem přeci jen udělala menší trapas- po skončení jízdy jsem se měla vyhoupnout zpět do člunu. Ale to mi zaboha nešlo. Byla jsem unavená a tak jsem zaboha nemohla vyhoupnout svoje tělo do toho člunu. Instruktor mě tam musel doslova vytýhnout a to bylo opravdu trapné...
Jinak to ale bylo SUPER!  A všem to doporučuji!!!!

Další sportovní zážitek jsem měla předevčírem- kamarádka Elinka mi dala zorbing na vodě (Vltavě). Už jsem o tom slyšela, ale nikdy jsem to nezoušela a tak jsem měla příležitost. Byla jsem tam zase s drahým polovičkou a chvilku mě viděl i brácha. Oba se mohli smíchy potrhat (teda nejen oni i dvě holky co měly jít předemnou, ale taktně mě pustily- aby viděly co je čeká).

Je to tak, že si vlezete do vyfouknuté koule, kterou pak kolem vás nafukují. Když je dostatečně nafouklá, pomalu vás spustí k vodě a pak už je to jen a jen na vás. Popravdě je to sranda, ale opravdu složité. Zaboha se mi nedařilo se udržet na nohou- stále jen jen padala a padala. Jen co jsem se zvedla na nohy už jsem zase ležela. Nevěděla jsem, jak tam udržet rovnováhu. Třeba jsem se postavila, ale jakmile jsem se byť jen minimálně opřela rukama o tu kouli už se kývala a já padala. Vodní hladina je v tomhle opravdu zrádná :) Zorbovala jsem deset minut, ale byla to opravdu sranda. Jen kdyby mě nenatáčeli a já pak na tom videu neslyšela, jak se mi všichni smějí. Ale víte co, až si to zkusíte na vlastní kůži a nebudete padat jako hrušky tak pak se mi smějte! :D

Dále jsem k narozeninám dostala batoh, tedy poukázku na batoh, a já si ho po dlouhém vybíráni vybrala.
A tak mám v úmyslu si letos už konečně snad koupit lyže. Ty co mám jsou totiž už opravdu staré, rodiče mi je koupili v šesté třídě (tedy před 12 lety...). Koupit si je plánuju už dlouho, nejdříve nebyly peníze (ty už jsou), ale teď zase ta lenost nebo nerozhodnost, co mi brání... Tak snad letos :)
Taky jsem od brášky dostala poukázku do akvaparku v Čestlicích. Pro dvě osoby na tři hodiny! Jupí! Takže se tam někdy během podzimu s drahým polovičkou chystáme a já se na to těším :) Budeme se tam tři hodiny čvachtat a blbnout :D