Sportu zdar!

Mám relativně sportovní období :) (částečně ne svým vlastním přičiněním)
 
Založila jsem si Sports-Tracker, kam dávám co, kdy, kde, jak ujedu/ujdu... Sice nejsem nějak přehnaně aktivní, ale líbí se mi myšlenka vidět, kolik jsem ušla/ujela km popřípadě nastoupala výškových metrů. Ačkoliv těm od Sports-Trackeru se asi nedá moc věřit, často ukazuje nesmysly a někdy to nezapočítá celou délku trasy. (např. pokud jdete pěšky cik cak do/z ostrého kopce).
takže, se pochlubím: http://www.sports-tracker.com/#/view_profile/helcium

Dále jsem konečně uplatnila svůj dárek k minulým narozeninám- vodní lyže. Byl to dárek od drahého polovičky a popravdě- byl geniální :) Moc se mi líbilo, jak přišel na spojení dvou mých velice oblíbených věcí- lyží a vody. Prostě mě zná :) Samotnému uplatnění poukazu však předcházela anabáze a proto jsem ho uplatnila až s 13 měsíčním zpoždením.. (nejdříve má mononukleóza, rozbité lyže, konec sezóny a zima, rozbitý člun či cosi a pak konečně 30.7.)
Ačkoliv je pravdou, že když jsme dojeli do Měchenic, kde jsem měla jezdit, už jsem tak nadšená nebyla. Byla jsem vystrašená... v tu chvíli bych si to klidně s kýmkoliv vyměnila. Ale to nešlo... A voda nevypadala nijak moc lákavě, bylo po deštích a tak kolem břehu byly naplaveniny a obecně voda vypadala hnědě a nelákavě. Maminka i drahý polovička mě tam doprovázeli a měli s sebou plavky (ačkoliv drahý polovička nedobrovolně..), aby se mohli vykoupat, ale ani jeden se k tomu neodhodlal.

Pak instruktor mi dal neoprén, nikdy předtím jsem ho neměla na sobě je to velice zajímavé až divné oblečení, tak jsem si ho oblékla přes plavky. Podle instrukcí se nazula do vodních přeskáčů (neoprénové "boty" přímo na vodních lyžích), které jsou měkké (aby z nich noha mohla vyklouznout), ale při jízdě nohu drží a lyže se tak dá relativně ovládat. Navléknutá do neoprénu, plovací vesty a vodních lyží jsem si sedla na bok lodi (kde seděli maminka, drahý polovička a instruktor) a vydali jsme se dál od břehu do míst, kde se smí jezdit. Tam teprve začala ta největší sranda :) Instruktor mi vysvětlil, jak se mám zvedat, ale ono na souši se to zdá mnohem jednodušeji nežli je tomu na vodě. Musí se zvedat postupně- nejdříve si musíte sednout jakoby na bobek a v natažeých rukou z vnější strany kolen držet madlo od taženého lana. (jde to relativně dobře, protože lyže i vy plavete.. jen pro mě bylo těžké v té vodě nepřepadávat na stranu...) Pak se lano začne natahovat, jak loď přidává plyn, a vodního lyžaře to začně táhnout. V té chvíli se třeba chvilku být ještě na bobku a jakoby nabírat rychlost a pak (instinktivně poznáte kdy) se pomalu narovnávat. První chvíle narovnávání jde ztuha, protože tlačíte jakoby proti lanu, ale pak vás to samo vyhoupne do stoje. Když už stojíte a jedete máte relativně vyhráno. V tu chvíli to chce jen se nepředklánět, ruce s madlem tlačit jako k pasu a užívat si. Mě jeden nebo dva pády trvalo nežli jsem na to přišla, ale pak už to docela jelo. Drahý polovička mi říkal (a i na to vypadal) že čekal, jak budu vtipně padat, jako jsou videa na youtube, ale já moc nepadala :D
Člun co mě táhl jezdil jakoby ovál a ty zatáčky, trochu jsem se jich bála, ale nebyly vůbec složité. Člověk si to jen nesměl chtít zkracovat, ale jet v brázdě po člunu a pak to bylo jako na normálních (sněhových) lyžích- prostě přenášení váhy.
Jezdila jsem asi 15 minut, ale úplně mi to stačilo. Byla jsem unavená jako pes. Bolely mě ruce a chvilkama i záda. Ale bylo to super! Chvilkama jsem se stihla dívat i okolo sebe na břehy, ale většinu času jsem potorovala vodu pod nohama (fascinovalo mě, jak se tou rychlostí hladina stane tak tvrdou, že se po ní dá takhle jezdit...).
Nakonec jsem přeci jen udělala menší trapas- po skončení jízdy jsem se měla vyhoupnout zpět do člunu. Ale to mi zaboha nešlo. Byla jsem unavená a tak jsem zaboha nemohla vyhoupnout svoje tělo do toho člunu. Instruktor mě tam musel doslova vytýhnout a to bylo opravdu trapné...
Jinak to ale bylo SUPER!  A všem to doporučuji!!!!

Další sportovní zážitek jsem měla předevčírem- kamarádka Elinka mi dala zorbing na vodě (Vltavě). Už jsem o tom slyšela, ale nikdy jsem to nezoušela a tak jsem měla příležitost. Byla jsem tam zase s drahým polovičkou a chvilku mě viděl i brácha. Oba se mohli smíchy potrhat (teda nejen oni i dvě holky co měly jít předemnou, ale taktně mě pustily- aby viděly co je čeká).

Je to tak, že si vlezete do vyfouknuté koule, kterou pak kolem vás nafukují. Když je dostatečně nafouklá, pomalu vás spustí k vodě a pak už je to jen a jen na vás. Popravdě je to sranda, ale opravdu složité. Zaboha se mi nedařilo se udržet na nohou- stále jen jen padala a padala. Jen co jsem se zvedla na nohy už jsem zase ležela. Nevěděla jsem, jak tam udržet rovnováhu. Třeba jsem se postavila, ale jakmile jsem se byť jen minimálně opřela rukama o tu kouli už se kývala a já padala. Vodní hladina je v tomhle opravdu zrádná :) Zorbovala jsem deset minut, ale byla to opravdu sranda. Jen kdyby mě nenatáčeli a já pak na tom videu neslyšela, jak se mi všichni smějí. Ale víte co, až si to zkusíte na vlastní kůži a nebudete padat jako hrušky tak pak se mi smějte! :D

Dále jsem k narozeninám dostala batoh, tedy poukázku na batoh, a já si ho po dlouhém vybíráni vybrala.
A tak mám v úmyslu si letos už konečně snad koupit lyže. Ty co mám jsou totiž už opravdu staré, rodiče mi je koupili v šesté třídě (tedy před 12 lety...). Koupit si je plánuju už dlouho, nejdříve nebyly peníze (ty už jsou), ale teď zase ta lenost nebo nerozhodnost, co mi brání... Tak snad letos :)
Taky jsem od brášky dostala poukázku do akvaparku v Čestlicích. Pro dvě osoby na tři hodiny! Jupí! Takže se tam někdy během podzimu s drahým polovičkou chystáme a já se na to těším :) Budeme se tam tři hodiny čvachtat a blbnout :D

Vánoce, Vánoce...

Není to tak, že bychom se inspirovali Alzou, která udělala letní Vánoce, ale také jsme si je svým způsobem udělali.
Tedy částečně... vlastně to začalo o normálních zimních Vánocích, kdy jsme si s mým drahým polovičkou uvědomili, že nám opravdu chutnají vosí hnízda. Oprabdu moc.... Tak jsme se dohodli, že si je uděláme někdy v létě...
A to nás přivádí do přítomnosti. Dnes jsem dodělala druhou várku hnízd. První zmizela za několik minulých dní rychlostí blesku. Je hrozně srandovní, přiznávám občas i deprimující, jakou rychlostí drahý polovička likviduje některé sladké (sušenky Derby, čokoládové zlaté oplatky, vídeňský dort,... a vosí hnízda). Člověk se na minutu otočí a najednou zmizelo pět hnízd :) Jsem moc ráda, že mu chutnají...

Co ale nechápu je, kolik lidí na mne divně kouká, když se zmíním o dělání vosích hnízd v létě. Každý se na mě podívá tak skrz prsty a řekne, že je to vánoční cukroví a teď přeci nejsou Vánoce, tak co dělám... Ale mě to cukroví chutná a baví mě ho dělat... a takže vy pochybovači, kritizátoři máte smůlu :)
A vy, kdo mě nekritizujete tak si, pokud máte chuť na vosí hnízda (recept bez oříšků) tak si řekněte, já vám pošlu recept a podporu :) Hnízda bohužel nabídnout nemůžu, protože ačkoliv jsem dnes udělala dalších 15 hnízd tak se vsadím, že nepřežijí do zítra či pozítří...
Celkem jsem už udělala 107 hnízd... v první (již téměř snědené várce) to bylo 92 kusů a teď už jen taková mini dodělávaka 15ks. Ale abyste si nemysleli, že jsme to všechno snědli ve dvou- moji rodiče něco dostali (asi 20ks) a něco rodiče drahého polovičky no a zbytek my dva :) Mňami :D
Jen doporučuji skladovat v ledničce, protože máslu moc teplo (ačkoliv to co je venku moc teplem, natož létem nazvat nelze..) neprospívá...

Ženský koutek místo dětského...

Jistě jste si již všimli, že některé obchody (obchodní domy,...) mají v rámci své obchodní strategie ve svém areálu (obchodě, ...) dětský koutek. Některé tam mají hlídání (IKEA) jinde tam musíte ať více či méně se svými ratolestmi být... Ale těmto obchodům to prospívá, rodiče tam odloží své děti a nakupují.. Nakoupí toho tak více, ikdyž další co obchody objevily (určitě k neradosti rodičů... i těch mých) je, že cukrovinky u pokladen se prodávají zázračně. Určitě mnoho dětí tam svým rodičům za pomoci svých netečných ručiček něco přidá na jezdící pás... a paní pokladní je v markování tak rychlá (zdatná obchodnice/pohotová), že to rodič nestihne sundat a zaplatí... Často se pak doma diví, jak se mu na účtu objevila ta sušenka, když on si ji do košíku nedával...
Na druhou stranu bez dítěte se určitě nakupuje lépe a to ví i obchodníci (rodič si odpočine a vzpomene si co všechno potřeboval, nají se)...normální člověk (/rodič) ve výsledku utratí více peněz nežli chtěl a ani neví jak...

Tak a teď opusťmě téma dětí a přesuňme se tam, o čem jsem chtěla mluvit... Tedy že by takový koutek (samozřejmě že s jiným druhem hraček nežli u malých dětí) by měli zařídit i pro ženy. Hlavně v těch technických obchodech jako je Hornbach, Obi, Baumax,... Muži tam vždy přijedu a začnou se hrabat ve všem možném (i nemožném), přehrabovat šroubky, hledat hmoždinky, matičky... a žena? jen tak stojí, kouká, nudí se a nebo něco drží. V mém případě drží krabici s věcmi a drahý polovička vybírá šroubky do nové předsíně. Chvilku kouká na ten kousek nábytku koupený v IKEI, kde to má dírky a jak velké a pak dlouhou chvíli vybírá správný šroubek (se zápustou hlavou, nebo bez? a jaký je v tom rozdíl? a proč bych to JÁ měla vědět? :D )
No v té chvíli by pro něj určitě bylo jednodušší kdyby věděl, že jsem v ženském koutku, kde mám o zábavu postaráno. Třeba by i v tom onom krámě i utratil více...
Sama ale nevím, jak by takový koutek měl vypadat. Určitě by tam ale byla pohodlná pohovka, něco k pití, příjemná obsluha- muži (aby ti naši žárlili a byli rychle zpět... ale to by se zase asi nelíbilo obchodníkům... achjo, svět je složitý...), něco ke čtení/koukání/dělání, někdo na tlachání atd.
Já sama bych v takovém koutku byla raději nežli byla podržtaškou u regálu se šroubky. Nerozumím tomu, kdyby to bylo na mě tak vezmu první šroubky, co uvidím (a to i ve chvíli, kdy mám použít hřebíky...). No a když zvolím špatně, což se samozřejmě stane, tak bych si zavolala nějakého pomocníka, co to za mě udělá... Takže nač chodit do Hornbachu (a jeho podobných)?
U mužů je to však jiné, někteří se ve šroubcích vyžívají... A někteří jim rozumí, alespoň na mě dělá dojem že drahý polovička jim rozumí- ví co má vzít (sice po určitém čase hledání), ale hlavně ony ty věcičky pak pasují a drží co mají... To by, kdybych je vybírala já, asi neplatilo :D
Takže, proč tyto obchody zaměřené na mužské věci, nemají ženský koutek? Myslím, že oddělení s květinami se za ženský koutek považovat nedá... tam si moc nezarelaxujete (tedy alespoň já ne... z té tekoucí vody z fontánek se mi neustále chce na onu místnost..)

No a abych byla korektní, proč nemít pánský koutek v obchodních domech, když si jdou ženy kupovat oblečení? Vím, že většinu mužů to asi nebaví.. Ačkoliv ten můj drahý polovička z nějakého důvodu stále chodí se mnou a snaží se mě narvat do kdejaké sukně/šatů a abych si je koupila... asi jsem ho ještě neprotáhla dostatečně velkým počtem obchodů a nákupů :)
Takový mužský koutek, ani nevím co by tam bylo ale ženská obsluha URČITĚ NE! (zas tak přející a korektní nejsem... vše má své meze..) :D

Možná jsem dala obchodníkům podnět k zamyšlení, možná se za nějakou dobu tyto koutky objeví, ale dost pravděpodobně jsem si jen postěžovala... tak či onak to bylo přínosné :)