Hokej

Vím, že ve většině rodin/domácností/vztahů je muž ten, co hltá hokejová utkání a žena ta, kterou to nebaví. U nás je to přesně obráceně. Já jsem velký hokejový fanoušek a mého drahého polovičku hokej téměř (nebo naprosto) vůbec nezajímá.
Pamatuji si na Nagano. Na to, jak jsme celá třída se zatajeným dechem sledovali hokej na jedné velké televizi. Není to tak, že bych sledovala všechna utkání, tedy i extraligu, ba právě naopak ta mě nudí. Mě zajímají, a obecně celou naší rodinu, pouze mezinárodní utkání- mistrovství světa, olympiády...

Jako celá republika s v takových chvílích stávám i já trenérem. Radila bych našim hokejistům, co a jak. Protože já to přeci vím nejlíp. Proč střílí tam, proč si nehlídá toho útočníka, vždyť jede do offsidu atd. Někdy dokonce při sledování křičíme tolik, že ať jsou naši hokejisté kdekoliv musí nás slyšet (i od Sochi). Dnes jsem moc křičet nemohla, ačkoliv jsem moc chtěla, protože jsem hokej sledovala ze školy. Když jsme hráli se Slovenskem, tu bratrovražednou bitvu, byla jsem zrovna na úvodní přednášce v tomto letním semestru.
Málem jsem byla někde jinde, byla jsem ve větším než velkém pokušení zůstat u mého drahého polovičky, ale zastavilo mne to, že to měl být seminář (tedy by vyla třeba docházka). Jenže nakonec to byla "jen" přednáška... takže jsem vlasně málem ani nemohla sledovat tu bitvu.

No a teď jako samozvaný trenér:
To, co jsme viděli bylo zajímavé.
První třetina se vyvíjela tak, jak by měla. Dávali jsme góly a hráli jsme.
No a ta třetí?! COPAK jste zapomněli hrát?! Co jste to dělali? Chápu, že se vám v situaci 4:1 pro čr nezdá, že jste v ohrožení. ALE JSTE!  Takže víte co, raději myšlení nechte někomu jinému a vy hrajte. Vím, že je to náročná hra, také jste za to placeni a je to vaše zaměstnání, takže jste si to vybrali sami. A olympiáda to je přeci sen každého hokejisty, ne? Tak si toho važte a hrajte! Nenechávejte si z téměř jednoznačného zápasu do bitvy o holý život. Tímto vzdámám hold Slovákům: obdivuji, že se v situaci 4:0 a poté 4:1 dokázali vzchopit a neztratili motivaci. Jejich úsilí bylo, k naší české smůle, ale zaslouženě odměněno dalšími dvěma rychlými góly na 3:4 (sr:čr). Takže se z toho stála bratrovražedná bitva, hlavně v situaci kdy jeden na olympiádě končí. Obdivuji jejich motivaci a kdyby hráli s někým jiným nežli s námi, moc bych jim přála dát ještě ten jeden gól. Ale takhle, jsem ráda, že jsme to vyhráli (ikdyž to bylo vydřené vítězství).

Je mi líto, že Slováci končí na turnaji. Mrzí mě to, ale jsem ráda, že naši pokračují. Ale musí se začít snažit. Žádné další vypouštění hry, i kdybychom vyhrávali třeba 10:0 nebo 100:0! Musíme hrát až do konce. Tak se snažte, "hoši"! Ať stojí za to, že jste poslali domů bývalé bratry Slováky..
Asi je naivní doufat v medaily, ale já naivně doufám...