čtvrtek 6. března 2014

Muži a "chvilička"

 UPOZORNĚNÍ NEŽ ZAČNETE ČÍST (platí hlavně pro mužské čtenáře, ale obecně pro všechny): některé/většina informací (hlavně časových údajů) je pro názornost trošku/hodně nadsazená/nadhodnocená, argumenty vyšperkované a emoce též...

Taky se vám už někdy stalo, že vám muž řekl "za chviličku to bude" a trvalo mu to ještě hodinu né li dvě tři či déle?! Taky vás to tak rozčiluje?
Mě totiž ano. Přímo mě to dovádí k šílenství a třeba i slzám.
Byla bych mnohem raději kdybych slyšela konkrétnější informaci, ačkoliv vím, že se často tento údaj uvádí těžko. Ale přecijen mezi chviličkou a hodinou (či ještě delším úsekem) je prostě markantní rozdíl. Chvilička/chvilka je tak 2/5/10 maximálně 15 minut, ale ne jedna/dvě/tři hodiny.

Řeknu vám, co slyším když mi někdo řekne: "za chvilku". Pro mne to znamená něco jako minutku/ ani si nemusíš odkládat hned to bude a nebo něco takového. NIKOLIV najdi si zábavu tak na hodinu/ pusť si třeba dvouhodinový film nebo dokonce jdi spát a já se k tobě pak přidám. To už NENÍ chvilička! To není ani chvíle! To je "za dlouho". To je "nečekej na mě", "najdi si svou zábavu na ceý večer", "možná jsi raději měla zůstat doma" nebo něco takového.
Jenže, kdo by chtěl něco takového říci potažmo slyšet? Raději čekáme, že když slyšíme z mužských úst "chvilička" bude to opravdu jen ta chvilička. Tak čekáme a čekáme.. ztrácíme naději a přesto čekáme... až se na konec za dlouho dočkáme. Jenže koho by bavilo jen čekat?
Koho by bavilo jet hodinu, aby mohl dvě hodiny čekat, jít sám spát a za hodinu se teprve moci přitulit? Copak toho chci tolik?
Když řeknete chviličku, prostě já blbá naivka očekávám, že to opravdu bude chvilička. Víte vy vůbec, jak je to nepříjemné sedět a čekat? Jak je to potupné muset koukat na ubíhající minuty a v duchu se stále ptát: "už je to chvilička" a co teď? a nebo teď?
Chápu, že ani pro vás to není jednoduché. DOufám, že se také těšíte až se k vám po té hodině dotrmácíme. Asi vás i mrzí, že musíte ještě něco nutně dodělat, ačkoliv se to zdá jako prkotina na "chviličku". Jenže ona to NIKDY/nebo téměř nikdy není jen chvilička.  Ale i to jsem schopna občas pochopit, přeci jen někdo si hold nosí práci domů a někomu hold volá šéf téměř kdykoliv během dne (i noci?). Co ale nechápu je, co je tak těžkého na tom, když už je očividné, že to nebude jen chvilička, hned to řešit. Důležité je tam to hned, nikoliv poté co se ještě pětkrát (a čím dál zoufaleji a s větším otrávením v hlase) žena zeptá "už?". Udělá to totiž velký rozdíl, pokud to uděláte na začátku a nebo až po hodině/dvou. Prozradím proč:je to právě díky tomu, že ze začátku má žena ještě více pochopení, to ale s narůstajícím časem rapidně klesá. Tedy čím déle ji necháte čekat, tím větší očekávejte scénu/výčitky/smutek/atd. Když to ale společně vyřešíte (to společně je důležité) hned, je mnohem větší pravděpodobnost že událost (ikdyž opakovaná, protože prostě očividně takoví jste) proběhne ve větším klidu pro vás OBA! Pokud se hned na začátku omluvíte, že náhle něco někdo někde pořebuje vaši nedocenitelnou/nenahraditelnou/neodkladnou pomoc a veškerou pozornost a nabídnete alternativy (dostatečně zajímavé) hned bude pro vás oba situace schůdnější. Důležitá je ta vaše mužská iniciativa to řešit, nikoliv nás nechat na pospas, že se zabavíme samy (my se zabavíme, ale také se vám to nemusí líbit). Mělí byste si uvědomit, že to vaše "ještě chviličku" neovlivní jen vás, ale i toho druhého. Jste v tom oba, spolu a tak je třeba k tomu tak i VČAS přistupovat...

Aby to nevypadalo, že mluvím pouze ze své nespokojenosti tak vás všechny ujištuji, že znám ještě minimálně X dalších žen, které to pociťují stejně (či obdobně). Některé se to dokonce již léta na svých partnerech (bezvýsledně) snaží změnit....

zopakujeme si tedy, co si z toho mají muži odnést:
  1. Chvilička je mnohem kratší úsek, než za co ho považujete. Chvilička je 5-15 minut. NIKOLIV déle!
  2. Dejte si třeba budík, jakmile vaše "chvilička" přesáhne onu hranici IHNED začněte řešit. (nikoliv že to začnete řešit za "chviličku")
  3. Řešení musí být OMLUVA (ikdyž ta se nemusí zdůrazňovat, ta je praktikována...), SPOLU, HNED a alespoň trošku uspokojivé pro oba.

2 komentáře:

  1. Helčo, nikdo, ani "Pan Dokonalý", není dokonalý.
    Ale chápu, že i při těchto v podstatě malichernostech napadá ženu (ale proč ne i obráceně, prostě člověka) něco o prioritách...

    OdpovědětVymazat