Plány

V poslední době jsem zjistila, že plánovat si něco je naprosto zbytečné.
Měla jsem takových plánů, na dny, víkendy, týdny i celé měsíce a pak se to všechno změnilo. Najednou se změnily okolnosti a moje plány se staly neuskutečnitelnými. Vlastně nevím proč se tak stalo a asi to tak i mělo být, takže za to asi může kdosi kdesi a ne někdo určitý.
A až poté jsem si uvědomila, že tak je to vždycky. Jakmile si začnu něco plánovat téměř vždycky to pak nevyjde nebo to alespoň není takové, jaké jsem to plánovala.
Takže proč vlastně plánovat? Proč se nenechat unášet "proudem" života a prostě neplánovat? Jenže dokážeme to? Já ačkoliv vím, že když plánuji nevyjde to, stejně si nemůžu pomoci a plánuji. Tak se alespoň snažím plánovat bezvýznamné nebo relativně bezvýznamné věci (úklid, umytí oken atd) a ty pro mne důležité prostě neplánovat. Nepřemýšlet o nich, neplánovat je. Protože pak je velká pravděpodobnost, třeba i jistota, že se nějak uskuteční a že pro mě budou překvapivější a hlavně je nebudu moci porovnávat s tím, jak jsem si je naplánovala.

Takže teď nechám život plynout a budu se pokoušet neplánovat a  radovat se každým dnem, každou minutou a tak.