Val di Sole, Itálie

V neděli jsem se vrátila z týdenního pobytu v Itálii. Nebyla jsem se slunit na pobřeží, ale zalyžovat si. Celá akce vznikla díky akci Freeski, která je na začátku zimní sezóny. Jednáse o to, že v ceně ubytování je zahrnuta i permanentka, mělo by to být jakoby zadarmo, ale ty ubytování

No cesta tam byla o něco pomalejší nežli bychom si my, jezdci tmavým fordem Mondeo, přáli. Ale nakonec uběhla a my po jisté malé zajížďce kvůli minutí odbočky a komunikačním šumu stáli před agenturou která nás měla dovést do našeho apartmánu. Zaplatili jsme kauci atd a vydali jsme se k baráku. Barák byl velice hezký, ale co mě úplně ohromilo bylo to apartmá. A dokonce jsme měli dole u vchodu do baráku lyžárnu, kde byly skřínky a v nich takové ty bodáky na lyžáky, aby přes noc vyschly. No krása!

Náš barák měl i vlastní wellness, kam část z naší výpravy jeden den zašla a jedna osoba se tak zrelaxovala až z toho měla noční migrénu. A jednou jela část osazenstva do bazénu a my jsme s Míšou osiřeli, já si vlezla na chvilku do vany a bylo to lepší než se mačkat v bazénu :)

Jinak lyžování mělo zlepšující se tendenci.

První den, kdy jsme si jeli vyzvednout permanentky do Marillevy jsme zjistili, že tam jezdí jen dva nebo tři vleky. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme raději do Tonále. Doufali jsme, že tam toho pojede více. Popravdě by to hrozný šok, již jsem tam několikrát byla a nikdy to tam nevypadalo takhle hnědě. Celé stráně bývají pokryté bílou celistvou vrstvou sněhu ale teď to bylo hnědé. Jen asi asi tak jedna pětina sjezdovek co znám jezdily. Na ledovci byla spousta lidí a trošku i zima, ale nebyli jsme tam dlouho i proto, že snowbordářům to tam nevyhovovalo- bolí to do nohou... No a cestou zpět začalo sněžit a to hustě a tak serpentýny dolů z Tonále zpět k nám do Pellizzana byla velice zajímavá... Jednou měl Míša jako řidič docela dost práce, ale vše dopadlo dobře.

Druhý den jsme jeli do Madonny do Campiglio, kde mělo jezdit více sjezdovek. Počasí se zdálo být dobré a i kvůli tomu tam byla spousta lidí. Fronty byly docela dlouhé ale v době oběda se to trošku vyklidilo. Zajezdili jsme si docela dobře a byli jsme večer i trochu unavení. Večer jsme se šichni společně koukali na film Krakonoš a lyžníci, bylo to opravdu srandovní a vtipné. Nikdy jsem předtím tento film neviděla. Myslím, že se líbil všem a bylo to dobře zvolené téma filmu vzhledem k tomu, že jsme sami byli na horách.

A kluci si ještě v koupelně voskovali lyže (teda Dan sobě a Janě lyže a Ríša si snb)

Třetí den jsme vyrazili do Marillevy, to je středisko blízko od nás a tak jsme nemuseli projednou jet auty, ale jeli jsme skibusem. Nejdíve jsme nevěděli kde staví a přešli jsme bližší zastávku, aby nám mohl skibus odjet ale nakonec jsme nečekali na další dlouho (náhodou jen asi 5 minut). Lyžování (to je zavádějící pojem takže raději ježdění) bylo docela dobré, ale počasí nic moc. Obecně se nám střídalo hezky a sněžení po celý týden a na tento den vyšlo to sněžení. Ale zajímavostí dne bylo, že jsme si s Ríšou na chvilku vyměnili instrumenty- já byla na jeho super snb a on na mých ošuntělých lyžích. Šlo mu to o poznání lépe, nežli jsem si myslela- asi jsem ho dost podcěnila. Mě to na jeho snb moc nesedlo- byly mi fakt veliké boty a volné vázání tak jsem se bála. A potom jsme se vraceli skibusem, s trochou bloudění, domů.

Myslím, že jsme večer koukali na film s názvem Synové hor Je to o Hančovi s Vrbatou, kteří neodhadli počasí a nedopadlo to zrovna šťastně, no hold to není hollywoodský trhák. Ale film byl pěkný...

Čtvrtý den se stejně tak jako pátý odehrávaly v Madonně di Campiglio. Čtvrtý den bylo krásně a byla otevřena jedna sjezdovka navíc oproti tomu, jak jsme tam byli předtím. Bylo asi tak stejně lidí. Na obědě jsme byli u prostřední stanice kabinové lanovky. Je tam taková veliká restaurace a protože bylo hezky tak jsme seděli venku. Bylo tam spousta ostatních lidí a dokonce i DJ. Mixoval tam hudbu a postupně začali i lidé tančit, nejdříve tančily jen děti, ale časem přitáhly i rodiče a tak. Nakonec se to rozjelo natolik, že pár lidí tančilo v přezkáčích na stolech. Byla to sranda...

Pátý den naopak bylo opravdu hnusně a nebyla skoro žádná viditelnost, ale alespoň bylo málo lidí. Jenom takoví blázni jako jsme my jezdili. Jak to charakterizoval Dan, jeden z lidí co byli s námi, jenom ti blázniví Češi jezdí, protože oni si to zaplatili a oni nechtějí přijít o své investice. A byla to pravda. Jezdili jsme i přes to, že jsme neviděli kam jedem a foukal tak silný vítr že se nám to cestou dolů po červené sjezdovce div nezastavilo. Naštěstí bylo málo lidí a ti co byli tak naštěstí měli kontrastní barvy a čirou náhodou byli vidět. Ale i tak nás zima, vítr a sněžení (i únava) donutili jet do apartmánu dříve.

Šestý den, poslední, jsme jeli znovu do Tonále. Moc jsem tam chtěla ostatní moc ne, ale nějakou shodou okolností jsme tam stejně jeli... Sněhu už bylo o mnoho více, ale stejně ne dostatek. Třeba maminky oblíbená Alpina nejezdila, ale tam bývá často málo sněhu a tak je to pochopitelné. Ale vypadalo to běleji a nebylo tolik hněda. Jezdili jsme hlavně Contrabandieri, což je červená. Byla sice hezká, ale mě to nebavilo jezdit ji furt. Udělala jsem trošku scénu a projevila se jako hysterka ale dosáhla jsem svého (ikdyž jsem si proti sobě potštvala všechny a hlavně Míšu) a jeli jsme na Pressenu (to je můj oblíbený ledovec). Jenže abychom se tam dostali museli jsme jít docela kus pěšky a ztratili tak čas, který jsme mohli jezdit. Navrch když jsme dojeli kabinovou lanovkou a potom ještě sedačkovou k ledovci zjistili jsme, že ho zavřeli. Ti blbci nedali nikde ceduli a prachspostě si to zavřeli. Upřímně myslela jsem, že mě Míša zabije a asi by měl i právo.

Nakonec jsme si alespoň sjeli taťkovu oblíbenou černou Paradiso (má asi 3km a je to právem černá). Byly tam tři rozdílné úseky- rozvoraný sníh, málo sněhu a krásné. Míša ve slabé chvilce prohlásil, že aby to příště sjel bez zastavení bude celý rok posilovat, tak jsem na to zvědavá.. :)

No a pak jsme se museli začít vracet k autu, kde byl sraz s ostatími.

No a potom jsem si sjela ještě jednu jízdu modrou, vrátili jsme permanentky a jeli jsme smutně (alespoň já byla smutná) do apartmánu.

Večer jsme šli do pravé italské pizzerie, srandovní označení, abychom si dali pizzu. Prošli jsme část města abychom se vrátili do té, co jsme měli hned u domu. Design té pizzerie byl opravdu hrozný, ale pizzu dělali dobrou a nebylo to ani tak moc drahé. No a potom jsme šli zpět do apartmánu. Večer se zasmáli a šli spát.

Ráno jsme zbalili, skontrolovali apartmán a šli odevzdat klíče. Paní si ho šla zkontrolovat a naštěstí nám vrátila zpět zálohu ikdyž nebylo vše v naprostém pořádku- omylem jsme vyhodili kartu na internet a zmizely dvě lžičky.

Cesta zpět byla rychlejší. Dlouhá, s poslechem Lynchovy písničky co nemám ráda ale jinak ušla. No potom jsme odevzdali lyže, rozházeli lidi po domovech a sami jeli na domácí guláš a do domácí postýlky.

Celkově se lyžovačka velmi podařila a když bude příští rok zase možnost určitě bych jela.

Více fotek k nalezení na mém rajčeti:
http://helcium.rajce.idnes.cz/Val_di_Sole%2C_Italie_11._-_18.12._2011/