Jestli mám už začít přemýšlet o tématu bakalářky, nebo si (konečně) najít brigádu nebo si (konečně) začít užívat....
Nejlepší by samozřejmě bylo všechno dohromady, ale ne vždy je možné udělat to, co chceme. Teď mě to nedávno napadlo, začala jsem tak nedávno přemýšlet.
I teď potom co jsem poprvé neudělala zkoušku, vím, že to není žádný veliký zlomový okamžik, který by donucoval člověka přemýšlet.
Ale donutilo mě to...
A už vím, že na známkách tolik nezáleží. Na zkouškách, škole a tak. A to na čem záleží jsou ti, kdo jsou kolem nás. Ti lidé, kteří nás vychovali aniž by chtěli něco na oplátku. Ti, kteří nás milují a my zase je. Tak tihle lidé (a kočičky) jsou to, co je na světě důležité. Protože škola pomine, zkouškové, bakalářky a všechen ten pracovní stres taky, ale to co zůstane jsme my. A je na nás jestli budeme sami nebo budeme mít kolem sebe lidi a oni budou mít kolem sebe nás.
To už je ale na každém...
Já třeba nechci až pomine škola a tak být sama. Sice nejsem ten nejspolečenštější tvor, ale i tak mám ráda kolem sebe lidi. Sama si vystačím, ale to není ono. Nemusím být středem pozornosti, stačí mi jen se dívat a občas se zapojit. A jako každý mám ráda, když o mě někdo stojí... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat