2018

Nový rok a stará nespokojenost...


Od nového roku 2018 jsem v nové práci.
Vlastně nevím, co jsem si od ní slibovala, ale rozhodně taková není. A jaká je? To vám řeknu, až mi za půl roku skončí zkušební doba. Teda pokud tady v té době ještě budu... :)
Půl roku je vážně dlouhá doba. Takhle dlouhá zkušebka má své výhody (odejít), ale i nevýhody (být odejit)... no a přiznejme si to i finanční nevýhody (bez osobka a odměn).


Rekonstruujeme.
Minulý duben nás opustila má jedinečná babička, která na nás teď kouká z nebe (protože jestli tam není ona, tak tam není nikdo!), jí své oblíbené palačinky, poslouchá Aidu, na klíně má nějaké zvíře a vedle ní sedí její již dříve zesnulý manžel.
A my dole se tu snažíme zrekonstruovat její byt. Ten, ve kterém žila od mé nepaměti a kam se po rodinné poradě s lepším polovičkou na dobu přesně neurčenou nastěhujeme. Jenže předtím se byt musí změnit, a to hodně... Nová podlaha, nová voda, nové opady, nová elektřina, jinde kuchyň (a jinde ložnice), nová barva stěn, zrekonstruované dveře, nové obklady... prostě NOVÉ!


Auto.
Už máme "jen" jedno... Ještě v lednu jsme měli dvě, Oktávečku a Trhače asfaltu. Chvíli jsme řešili zda Trhač byl správná koupě a zda ho zase neprodat, ale nakonec jsme si při jedné jízdě řekli, že tohoto auta se nezbavíme a vrátili se k původnímu plánu prodat Oktávečku.
Na původní cenu nikdo nereagoval, tak jsme ji snižovali a snižovali až jsme ji snížili natolik, že si ji někdo vzal. Mladý muž asijské národnosti s velice špatnou češtinou je teď novým majitelem "naší" Oktávečky. Takže pokud ji někde potkáte, tak ji od nás pozdravujte... Já se s ní totiž ani nestihla rozloučit a to mě mrzí...
Nestihla jsem jí poděkovat za ty roky, co nás s lepším polovičkou vozila a že nás dala dohromady. Dovezla nás na dovolené a zpět a taky nás někdy pěkně .... štvala...
Zasloužila si rozloučení...