Došlo k tomu tak, že jsem si vzala od 4. do 10.12. (respektive 8.12) dovolenou. Původně jsem někam chtěla jet s drahým polovičkou, jenže ten neměl dovolenou vůbec a měl před velkým "deployem" projektu a tak se mnou nikam jet nemohl. A strávit to celé doma se mi nechtělo... No a pak jednou v hospodě, při jedení svatomartinské husy v lokále U Zavadilů, padl nápad, že bychom mohli jet na část tohoto termínu na hory. Jeli by naši, Míša a já. No proč ne, že? Původně jsem chtěla jet od čtvrtka do neděle, no nakonec jsme jeli sice ve čtvrtek ale odpoledne, takže jsme lyžovali "jen" pátek až neděle. A taky nás jelo pět, přizvala jsem i svého bratrance (to abychom platili méně za naftu :) )
Výlet to byl zajímavý, protože máme sice velké auto (Mondeo), ale i tak se dozadu moc nevejdou tři dospělí (a to ani s tím, že bratránek je děsné vižle). Takže jsme vzadu byli namačkaní jako sardinky. A cestou zpátky se nám splašilo auto - najednou při jízdě přestaly fungovat všechny "budíky" u řidiče (tachometr, otáčkoměr,...) a blikaly všechny možné (i nemožné) kontrolky. Takže jsme jeli cca 80 km/h, ale budíky na přístrojovce ukazovaly nuly a kontrolky blikaly, jako Vánoční stromek (to asi místo druhé adventní svíčky). Všechny nás to docela vyděsilo a do "normálu" se to vrátilo až poté, co brácha (řidič) za jízdy vytrhl zapojenou krabičku "chytré auto". Byla to hračka, co si koupil taťka pár dní před odjezdem na hory s tím, že ji vyzkouší. Hračka měla číst chybové hlášky auta (které jich vzhledem ke svému věku dává dost) a dávat informace o poloze auta, všechny tyto informace pak posílat na táťkův mobil. No takže jakmile bráška doslova vytrhl toto "hloupé auto" z příslušného portu (neptejte se, jak se jmenuje) tak se naše auto vzpamatovalo (tedy žhavení svítilo dokud jsme nezastavili a nenastartovali znovu) a mohli jsme pokračovat dál.
Kdo zná mého taťku tak ví, že "hloupé auto" letělo na hlavy příslušným odpovědným a možná to bude mít ještě nějakou dohru (dokonce i můj bráška říká, že by si ji zasloužili... a to je co říct..)
Jinak byly hory super. Teda kromě toho počasí, které nebylo nic moc a toho, že nám jeden den ráno nenastartovalo auto (asi zmrzlá nafta) a my místo na ledovec museli jít do bližšího střediska.
Ale největším zážitkem, tedy alespoň pro mne, byl banánovník.
Sice nejsem žádný fanoušek banánů, ba naopak, ale banánovník jsem ještě nikdy naživo neviděla. Tenhle byl ještě k tomu takový neobvyklý... Kdo by totiž čekal, že potká banánovník na sjezdovce?
To si tak jedete na lanovce, koukáte kolem na ty krásně zasněžené jehličnany a najednou co nevidíte... banány a na smrku...
Nejdříve jsem tomu nevěřila, ale jeli jsme podruhé, potřetí a stále tam byly... Prostě tam rostly...
Takže je čas přepsat učebnice přírodopisu. Banány nerostou jen v teplých krajinách a na banánovnících, ale také v Kaprunu v Rakousku na smrku.
Žádné komentáře:
Okomentovat