Hokej

Vím, že ve většině rodin/domácností/vztahů je muž ten, co hltá hokejová utkání a žena ta, kterou to nebaví. U nás je to přesně obráceně. Já jsem velký hokejový fanoušek a mého drahého polovičku hokej téměř (nebo naprosto) vůbec nezajímá.
Pamatuji si na Nagano. Na to, jak jsme celá třída se zatajeným dechem sledovali hokej na jedné velké televizi. Není to tak, že bych sledovala všechna utkání, tedy i extraligu, ba právě naopak ta mě nudí. Mě zajímají, a obecně celou naší rodinu, pouze mezinárodní utkání- mistrovství světa, olympiády...

Jako celá republika s v takových chvílích stávám i já trenérem. Radila bych našim hokejistům, co a jak. Protože já to přeci vím nejlíp. Proč střílí tam, proč si nehlídá toho útočníka, vždyť jede do offsidu atd. Někdy dokonce při sledování křičíme tolik, že ať jsou naši hokejisté kdekoliv musí nás slyšet (i od Sochi). Dnes jsem moc křičet nemohla, ačkoliv jsem moc chtěla, protože jsem hokej sledovala ze školy. Když jsme hráli se Slovenskem, tu bratrovražednou bitvu, byla jsem zrovna na úvodní přednášce v tomto letním semestru.
Málem jsem byla někde jinde, byla jsem ve větším než velkém pokušení zůstat u mého drahého polovičky, ale zastavilo mne to, že to měl být seminář (tedy by vyla třeba docházka). Jenže nakonec to byla "jen" přednáška... takže jsem vlasně málem ani nemohla sledovat tu bitvu.

No a teď jako samozvaný trenér:
To, co jsme viděli bylo zajímavé.
První třetina se vyvíjela tak, jak by měla. Dávali jsme góly a hráli jsme.
No a ta třetí?! COPAK jste zapomněli hrát?! Co jste to dělali? Chápu, že se vám v situaci 4:1 pro čr nezdá, že jste v ohrožení. ALE JSTE!  Takže víte co, raději myšlení nechte někomu jinému a vy hrajte. Vím, že je to náročná hra, také jste za to placeni a je to vaše zaměstnání, takže jste si to vybrali sami. A olympiáda to je přeci sen každého hokejisty, ne? Tak si toho važte a hrajte! Nenechávejte si z téměř jednoznačného zápasu do bitvy o holý život. Tímto vzdámám hold Slovákům: obdivuji, že se v situaci 4:0 a poté 4:1 dokázali vzchopit a neztratili motivaci. Jejich úsilí bylo, k naší české smůle, ale zaslouženě odměněno dalšími dvěma rychlými góly na 3:4 (sr:čr). Takže se z toho stála bratrovražedná bitva, hlavně v situaci kdy jeden na olympiádě končí. Obdivuji jejich motivaci a kdyby hráli s někým jiným nežli s námi, moc bych jim přála dát ještě ten jeden gól. Ale takhle, jsem ráda, že jsme to vyhráli (ikdyž to bylo vydřené vítězství).

Je mi líto, že Slováci končí na turnaji. Mrzí mě to, ale jsem ráda, že naši pokračují. Ale musí se začít snažit. Žádné další vypouštění hry, i kdybychom vyhrávali třeba 10:0 nebo 100:0! Musíme hrát až do konce. Tak se snažte, "hoši"! Ať stojí za to, že jste poslali domů bývalé bratry Slováky..
Asi je naivní doufat v medaily, ale já naivně doufám...

Zimo, zimo, kdepak jsi?

Vidíte to venku?
Vždyť je únor! Kde je sníh? Kde jsou sáňkující děti řvoucí radostí? Hlavně, kde jsou sněhuláci?
Já jsem ještě letos žádného nepostavila.. to je strašné... Já takový sněhulákový maniak a ještě jsem žádného nepostavila..

Mrzí mne, že při pohledu ven nevidím to všezahalující bílo.. Jediné bílo jsem si užila za svého pobytu v Itálii (viz: http://helcium.rajce.idnes.cz/Zimni_dovolena_Livigno_10.-18.1._2014/). Tam bylo krásně, asi 1,5m sněnu a někdy až -17 stupňů... Jenže sněhuláka jsem tam nepostavila :( Těšila jsem se, že sněhuláka postavím zde s drahým polovičko... Jenže když jsem se vrátila sníh nikde :(

No a dneska jsem se byla podívat na Letné, v Olympijském parku. Neříkám, že schvaluji ten monstrózní projekt, co tam vznilk. Ale když už to tam je, tak jsem se tam šla s kamarádkou podívat. Nuže, možná kdyby byl sníh, tak by to tam bylo hezké. Jenže teď nebyl sníh a za to tam byly kvanta a kvanta lidí. Na půjčení bruslí by člověk čekal minimálně půl hodiny, pokud by na něj vůbec brusle zbyly, a pak by se stejně nevešel na dráhu. Protože tam byla téměř hlava na hlavě. (Co jsem ale ocenila bylo, že většina malých dětí měla prřilbu- ať lyžařskou nebo třeba pouze cyklo, ale přišlo mi to docela dobté..) No Maki sice s sebou měla brusle své, ale já mám ty své někde zašantročené komoře, takže bych si je musila půjčiti (za půl hodiny čekání) a pak bych se ještě musela dlouhosáhle prodírat davy na kluzišti.. Věřte mi, to za to nestálo.. Takže jsme si prošly areál, koukly se na jezdící lidi, téměř roztátý sníh na bobové dráze, šedivou hmotu (to ani nelze nazvat sněhem) na dráze pro snb/lyže... Říkala jsem si, kolik peněz asi musí stát udržovat zmrzlou tu dráhu (stále chladit, aby neroztál led ani v tomhle počasí)...
Potom jsme s Maki šly na čoko, abychom si zpravily chuť :) a ze stejného důvodu jsme se šly podívat do Paladia :D

Všechno tohle mě přivádí zpět k otázce, kam zmizela zima?! Slyšela jsem, že na medvědy už jdou jarní choutky a že už nemají zásoby na zimu a roste jim "jarní" kožich! ZASTAVTE TO!!! Já chci a potřebuju zimu.. (jinak budu muset jet s drahým polovičkou na kolo!! a to přece nemůžete dovolit :D ) Chtěla bych se zase válet ve sněhu, jako minulý rok, kdy napadlo asi 30cm toho nejlepšího sněhulákového sněhu a my vyrazili do Prokopáku. A tam si tak krásně zablbli, jako už dlouho ne... Navzájem jsme se házeli do sněhu, koulovali, podráželi si nohy a pak jsme postavili asi 2m velkého sněhuláka. (za velice krátkou dobu, protože to byl ideální sněhulákový sníh). Chybí mi to.. Moc se mi to líbilo...

Takže zimo, kde jsi? (nemyslím svého spolužáka, co má příjmení Zima... ten vím kde je.. na ČVUTu) zimo, zimo vrať se... alespoň na chvilku, na několik měsíců :) Nasněž mnoho a mnoho tun sněhu... Bíla krásného bíla... To ticho, když je sníh... To křupání pod nohama... To všechno mi chybí....

Valentýn

Nemám ten svátek ráda...
Ale... kytička, co jsem dostala se mi líbí... A moc!
Ale ten svátek nemám ráda, protože už není o těch dvou zamilovaných. Je to o penězích. O utrácení, předhánění se a možná i povinnosti "něco" tomu druhému koupit.
Ale tak to nemá být... Má se kupovat z lásky... Protože chceme obdarovat, ukázat, že nám na tom druhém záleží.
Vlastně bychom k tomu neměli ani potřebovat den v roce, což samo o sobě je špatné... Toho druhého bychom měli obdarovávat častěji a z vlastního popudu, nikoli protože si to "svátek" či naše polovičky vyžadují... Také dárek by neměl být co nejhodnotnější/nejdražší. Protože to nejdražší má být naše polovička a ne dárek... Pro mě je můj polovička to nejdražší, za žádnou cenu bych ho neprodala/nedala a ani nepůjčila (jsem to ale sobec) :D

Ačkoliv se může polovičkovi zdát, že kážu vodu a piju víno. Povím proč... Sama jsem už večer před tímto svátkem prohlásila, že pro něj něco mám. Ale nemyslela jsem to tak, že musím něco dostat. Ani vlastně jsem původně to, co jsem mu dala nemyslela jako dárek na valentýna. Byl to poukaz na lívanečky s borůvkami a horkou čokoládou na lodi.. Původně mě to prostě na tom slevovém portálu zaujalo a tak jsem to koupila.. Chtěla jsem tam zajít spolu, jedno kdy... ale pak jsem si vzpoměla na minulý rok. Říkali jsme si s polovičkou, že si nedáme dárky (že ani jeden nemáme rádi valentýna), ale nakonec jsme oba tomu druhému něco koupili :D a tak v obavě, že to tak bude i letos jsem to měla v záloze. Taky jsem si všimla, že jeho tkaničky už nejsou zrovna ve funkčím stavu, takže jsem mu pořídila tkaničky. A OPRAVDU JSEM NEOČEKÁVALA NIC ZA TO. Pro mě bylo dárkem, že jsme spolu. Vaříme spolu, jíme spolu, spinkáme vedle sebe, povídáme si, smějeme se, škádlíme se a já jsem šťastná... to je dostatečný dárek. On je vlastně takový můj dáreček :D
No ale dostala jsem kytku, krásnou kytku.. růže... a oběd, mooooc dobrý... děkuju, děkuju, děkuju :)

Ale Valentýna stejně nemám ráda... Je to americké a komerční. Já mám ráda první máj (lásky čas), líbání pod rozkvetlou třešní (a hledání třešně, abychom to ještě stihli těch pár minut před půlnocí) a snad letos i líbání na Petříně.
Taky ráda dávám dárky po celý rok... Když se mi něco líbí tak mu to koupím, ať je leden, březen, září či cokoliv... Nezáleží na tom, kdy, ale na tom komu a že je to z lásky.. I proto jsem mu to tedy dala na onoho valentýna, protože to bylo z lásky...