Cucflek

Od jisté doby, asi tak před měsícem, se má drahá polovička (můj drahý polovičák :D) rozhodl, že se mu líbí dělat mi na krku cucfleky.
Já se samozřejmě bráním, protože komu by se líbilo chodit po městě, do práce a doma před rodiči a bratrem s cucflekem, že? Polovička to bere jako takové vyznačení teritoria, tedy že nikdo jiný na mě nemá nárok (označkoval si mě jako pejsek značkuje patníky...). A sice to občas způsobuje poněkud zvláštní momenty, jako když se mě jedna klientka zeptala, co to mám na krku, zda mě v březnu kousl komár nebo jsem se odřela. A zkuste devadesátileté paní vysvětlit, že ne... "Víte paní XY to je od mého přítele, on mi rád dělá cucfleky?" to si nedovedu představit..

Ale přiznávám, že s posledním cucflekem na krku mi něco došlo. Vlastně pokud ho mohu skrýt a kochat se jím jen sama tak mi tak nevadí. Pomáhá mi když se na sebe podívám do zrcadla nešklebit se nad tím co vidím, ale začít se smát. Protože uvidím cucflek a vzpomenu si, jak vznikal a kde a s kým a hned je mi skviele. Hned mi nevadí co v tom zrcadle vidím, ale koukám se na cucflek docela ráda...

Já mám řidičák!

V úterý 9.4. jsem dělala svůj druhý pokus jízd a tentokráte už jsem uspěla. Podle inspektora to nebylo stoprocentně přesvědčivé, ale to bych od sebe ani neočekávala. Já jsem moc ráda, že už to mám za sebou, protože už jsem ho dělala moc dlouho (začala jsem v červenci) a tak už bylo na čase.

Také moje autoškola byla taková zvláštní a poznamenána krachem autoškoly Fresh, kde jsem začala jezdit. Také se mi měnili instruktoři, z původně paní na pána, a nakonec zkoušku jsem musela dělat na Kladně. Domluva ohledně hodin dost často vázla, jednoznačně chybami na obou stranách, a tak se to děsně táhlo. Ale nakonec jsme se vždy nějak domluvili.
Ještě jsem nepočítala na kolik mě celá ta eskapáda přišla, ale asi to nebude málo. No, takže 7500 za Fresh, 560 za jednu dvojjízdu (ta byla dvakrát), potom jeden výlet na Kladno (910), zkoušky pokus jedna (1500), dodatečné jízdy (700), zkouška pokus dvě (700). Takže celkově (7500+560+560+910+1500+700)= 11730!!!
Tak a to je o mnoho víc nežli jsem očekávala a popravdě asi i byla ochotná dát, kdybych to věděla dopředu tak si rovnou vyberu jinak. Vlastně kdyby nezkrachoval Fresh mohla jsem ušetřit 2070Kč a mohla se vejít do desíti tisíc (vyšlo by mě to na 9700). Ale kdyby kdyby, že...

No ale , musím uznat, že instruktora bych byla ochotná doporučit. Je hodný, příjemný, snaživý, sice dost upovídaný (ale to není na škodu) a dobře vysvětluje. Jen ho musíte uhánět a nečekat až se ozve sám, protože  on se zapomíná ozvat a pak čeká, až se ozvete vy.
Autoškolu Trefa, která nás bývalé Fresháky převzala také můžu doporučit. Byli ochotní a všechno. Takže pokud budete někdo chtít ochotně poskytnu kontakty.

A prosím od 29.4. si na mě na silnicích dávejte pozor! Raději se informujte jestli náhodnou neřídím někde poblíž a pokud ano, schovejte se někam, kde vás nepřejedu, neohrozím a nenabourám. Protože já jsem hotová pirátka silnic! :D

Já mám kolo!

Včera jsem byla pro kolo v Jičíně. Takže už mám kolo!

Nebyla jsem si jistá tím, zda mám radost z kola. Protože přeci jenom já a kolo moc nejdeme dohromady, ale pak jsem se na dnešek vyspala a ráno jsem viděla relativně hezké počasí a podržte se- dokonce jsem přemýšlela, že se půjdu projet. (Ale nakonec zvítězila lenost a bolest hlavy a tak jsem místo toho skončila na gauči a asi tak dvě hodiny spala..)

Kolo je moc pěkné a dle mého osobního kolového poradce dobré a velice dobrá koupě za cenu (8tisíc). Teď už jen na něm jezdit :)

Plány

V poslední době jsem zjistila, že plánovat si něco je naprosto zbytečné.
Měla jsem takových plánů, na dny, víkendy, týdny i celé měsíce a pak se to všechno změnilo. Najednou se změnily okolnosti a moje plány se staly neuskutečnitelnými. Vlastně nevím proč se tak stalo a asi to tak i mělo být, takže za to asi může kdosi kdesi a ne někdo určitý.
A až poté jsem si uvědomila, že tak je to vždycky. Jakmile si začnu něco plánovat téměř vždycky to pak nevyjde nebo to alespoň není takové, jaké jsem to plánovala.
Takže proč vlastně plánovat? Proč se nenechat unášet "proudem" života a prostě neplánovat? Jenže dokážeme to? Já ačkoliv vím, že když plánuji nevyjde to, stejně si nemůžu pomoci a plánuji. Tak se alespoň snažím plánovat bezvýznamné nebo relativně bezvýznamné věci (úklid, umytí oken atd) a ty pro mne důležité prostě neplánovat. Nepřemýšlet o nich, neplánovat je. Protože pak je velká pravděpodobnost, třeba i jistota, že se nějak uskuteční a že pro mě budou překvapivější a hlavně je nebudu moci porovnávat s tím, jak jsem si je naplánovala.

Takže teď nechám život plynout a budu se pokoušet neplánovat a  radovat se každým dnem, každou minutou a tak.