Včera (úterý 26.6.) jsem pořádala svůj piknik.
Byla to něco jako oslava mých narozenin, spojená s oddechnutím po státnicích a odpočinkem před přijímačkami a prázdninami.
Konalo se to na parukářce z čehož jsem se po příště poučila- je třeba dávat větší pozor na psy. Jeden ze psů mi ukradl muffin a jiný neustále kradl nebo olizoval koule na pétanque.
Také se tam, ačkoliv mám psy ráda, na můj vkus proháněli moc často.
Jsem moc ráda za ty, kteří přišli a doufám, že se najedli/napili a alespoň trošku bavili. Protože já jsem si to docela užila...
A s Opi jsme si nakonec ještě zahrály ping-pong a pokecaly a dobrá trošku i podrbaly :D
Na druhou stranu mě mrzelo, že tolik lidí nepřišlo nebo nezůstalo. Jídla byla spousta pití se dalo dokoupit, deka byla velká a informace věděli dopředu tak v čem byl problém?
Samozřejmě chápu, že někteří nemohli z důvodů nemoci, i tu práci chápu, ale neomluvené absence mě mrzely.... Nebo ti, kdo se ani neuráčili odpovědět na pozvání...
No nic...byla sranda, s lahví Havany a donesenými limetkami ještě větší. Svítilo na nás sluníčko a tak to tak i vypadalo. Ráda zase budu pořádat pinkniky, ale rozmyslím si lépe místo a jiné okolnosti s tím spojené.
středa 27. června 2012
pondělí 25. června 2012
Vídeň
O víkendu (23-24.6.) jsem tam byla s několika bráškovými kamarády (teda s jeho přítelkyní, jeho "obchodním partnerem" Tomášem a jeho přítelkyní a jedním jeho kamarádem Benem). Bylo nás tedy šest- dva páry, a dva křeni.
Jeli jsme tam vláčkem, trvá to asi 4 a půl hodiny a není to úplně levné, ale největší nevýhoda byla, že jsme museli pak veliký kus jít pěšky. Já ráda chodím pěšky, ale ne takhle pomalu, když se můžu svézt tramvají a hlavně s lepším cílem nežli Polaroidí obchod.
Protože na něj se bráška a ten Tomáš, vlastně i bráchova přítelkyně a Ben těšili snad nejvíc z celé Vídně. Ale já moc Polaroidy nemusím, stačí mi přebírat zásilky a jednou za půl roku/rok si vyfotit fotku. No, ale hledali jsme obchod a nakonec kluci k nadšení téměř všech (mimo mě, samozřejmě) objevili bleší trh s foťáky. Byli z něj nadšeni a ten Tomáš dokonce prolézal popelnici (nebyla na normální odpad ale jen na foťáky, ale i tak bych to do něj nikdy neřekla- je takový metrosexuál až hrůza). No poté co si nalovili foťáky na blešáku a v popelnici šlo se k polaroidímu obchodu. Tam jsme naštěstí strávili jen chvilku, protože jsme chtěli najít naše ubytování. K němu ale vedla ještě asi 50 minut dlouhá cesta.
Poté, co jsme dorazili do ulice, kde se mělo nacházet ubytování (mělo stát asi 600Kč pro jednoho) trošku jsme začali pochybovat. Jelikož ulice na tu naší volně navazující byla plná obchodů typu Armani, Dior atd a my si říkali, kde tam bude takhle levné ubytování. Hledali jsme a hledali (nejdříve jsme nevěděli ani číslo popisné, ale to se nakonec našlo v Michalově mailu). A když jsme potřetí procházeli kolem jedné dvojice, co stála na rohu ulice ukázalo se, že je to naše domácí- zavedla nás do baráku a do apartmánu. Byl to téměř super byt. Dva pokoje s manželskými postelemi, koupelna s vanou (dost mělkou) a kuchyň s rozkládací postelí. Ručníky v ceně! No super... Dokonce byl naproti krám, jenže nežli se modelka dooblékla, bylo pošesté a oni zavřeli (mají totiž úžasný zvyk zavírat i velké obchody v sobotu v šest a v neděli je neotevírat už vůbec) takže jsme nestihli si nakoupit. No po velice zběžném zabydlení jsme zase vyrazili do víru Vídně, tentokráte už s menšími zavazadélky. Po projití mnoha ulic, možná trošku bloudění, ale to já bez mapy nepoznám jsme došli na trh, kde jednak prodávají nějaké potraviny, ale také tam je spousta restaurací se zahrádkami a dá se tam povečeřet. A tak jsme si začali vybírat něco, kde by chutnalo všem. Vtipná věc je, že jsou všechny ty stánky (mini restaurace) orientovány podél jedné uličky a v ní stojí naháneči do té či oné restaurace a navzájem si berou zákazníky. Na druhou stranu, poté co jsme si sedli nám donesli jak jídelní lístek oné restaurace tak Tomášovi i lístek se sushi z restaurace naproti. Najedli jsme se, až do přesyta, a vyrazili zase trajdat, nakonec v téměř absolutní tmě jsme si prohlíželi mé oblíbené domy od Hundertvassera.
Jenže z jeho barev jsme nic neviděli, jelikož byla tma a osvětlení se jim nějak nevyvedlo. Ale mě se ty jeho domy líbí (jsou tam dva, relativně blízko od sebe) a ROZHODNĚ stojí za to je vidět a to za SVĚTLA :D
No a potom, protože už se blížila jedna hodina, jsme se vraceli do apartmánu.
Ráno jsme museli opustit bydleníčko v deset, a už už se tam hrnula slečna na úklid, tak jsme se všemi našimi věcmi šli do nedaleké luxusní ulice hledat kavárnu, abychom se mohli nasnídat. Jelikož Interspar jsme den předtím nestihli a v neděli bylo všechno zavřené. Našli jsme ji, sedli si a vynikajícně posnídali (asi za 10euro- horká čekuláda se šlahčkou a sachrdort) a vyrazili do muzejní čtvrti. Tam jsme, jako ostatně den předtím zkoušeli fotobudku (za 2eura) to udělá 4 fotky a je to sranda!
Každý, kromě Bena, se objevil na minimálně třech sériích fotek. Páry se samozřejmě fotily nejvíce... No a pak jsme tam odpočívali ve stínu, bylo děsné vedro. Prohlíželi tamější knihkupectví, kde si později někteří koupili nějaké knihy, a nakonec zašli do muzea architektury, Lomoshopu a já do designového obchodu.
Poté jsme šli hledat Kurta (Kurt Pure Frozen Yogurt). Protože tam mají ten nejlepší zmražený jogurt (jogurtovou zmrzlinu). Již v sobotu jsme se tam cestou do města stavili, tak jsme tam (hlavně já a Terka) chtěli znovu. Jenže od muzeí je to asi 20 minut cesty a my měli ještě v plánu nějakou kavárnu, kde se nábytek v kavárně prodává. Tak jsme hledali nějakého bližšího, jenže když už jsme ho našli byl zavřený a tak jsme si koupili zmražený jogurt u jiné firmy, ale ten nebyl tak dobrý. V Kurtovi mají tři velikosti jogurtu, tři příchutě a mnoho druhů "topinek" (topinggu). Já si dala malou lesní směs zmrzlinu s jahodama a kakaovými sušenkami (za 3,5euro).
A potom jsme šli na nádraží, v půl sedmé nám měl jet vlak. Po cestě jsme se rozdělili, protože Michal a Terka chtěli do té kavárny, ale Tomáš a Kája ne (složité). Takže jsme je nechali v kavárně napospas, vzali si mapu a lístky na vlak (brácha měl mapu i v iPodu, takže trefili i bez mapy) a šli sami. Ben děsně hnal a ty dva byli vzadu a šli pomalu, došli nás jen na červených (kterých jsme chytli opravdu hodně). No pak jsme natrefili na zkratku a došli s určitým předstihem, zašli si koupit něco na cestu a šli na nástupiště. Michal a Terka dorazili o něco později (ale asi 8 minut před příjezdem vlaku) již posilněni jídlem z kavárny a ginem s tonikem. Takže jsme všichni nakonec nastoupili do vlaku, zabrali si tiché kupé a dojeli v půl dvanácté na Hlavák.
Až příště pojedu duo Vídně rozhodně půjdu do: Kurta, do té kavárny jak jsme byli na sachru (název si samozřejmě nepamatuju, ale měli barevné židličky a velice milého a šikovného pana vrchího), do té tržnice na jídlo a vyfotit se do fotobudky.
Více foto na mém rajčeti (ačkoliv moc fotek tam není, a ani nemají moc dokumentační ráz): http://helcium.rajce.idnes.cz/Viden_23.-24.6._2012
Jeli jsme tam vláčkem, trvá to asi 4 a půl hodiny a není to úplně levné, ale největší nevýhoda byla, že jsme museli pak veliký kus jít pěšky. Já ráda chodím pěšky, ale ne takhle pomalu, když se můžu svézt tramvají a hlavně s lepším cílem nežli Polaroidí obchod.
Protože na něj se bráška a ten Tomáš, vlastně i bráchova přítelkyně a Ben těšili snad nejvíc z celé Vídně. Ale já moc Polaroidy nemusím, stačí mi přebírat zásilky a jednou za půl roku/rok si vyfotit fotku. No, ale hledali jsme obchod a nakonec kluci k nadšení téměř všech (mimo mě, samozřejmě) objevili bleší trh s foťáky. Byli z něj nadšeni a ten Tomáš dokonce prolézal popelnici (nebyla na normální odpad ale jen na foťáky, ale i tak bych to do něj nikdy neřekla- je takový metrosexuál až hrůza). No poté co si nalovili foťáky na blešáku a v popelnici šlo se k polaroidímu obchodu. Tam jsme naštěstí strávili jen chvilku, protože jsme chtěli najít naše ubytování. K němu ale vedla ještě asi 50 minut dlouhá cesta.
 |
| tam byl ten blešák |
Poté, co jsme dorazili do ulice, kde se mělo nacházet ubytování (mělo stát asi 600Kč pro jednoho) trošku jsme začali pochybovat. Jelikož ulice na tu naší volně navazující byla plná obchodů typu Armani, Dior atd a my si říkali, kde tam bude takhle levné ubytování. Hledali jsme a hledali (nejdříve jsme nevěděli ani číslo popisné, ale to se nakonec našlo v Michalově mailu). A když jsme potřetí procházeli kolem jedné dvojice, co stála na rohu ulice ukázalo se, že je to naše domácí- zavedla nás do baráku a do apartmánu. Byl to téměř super byt. Dva pokoje s manželskými postelemi, koupelna s vanou (dost mělkou) a kuchyň s rozkládací postelí. Ručníky v ceně! No super... Dokonce byl naproti krám, jenže nežli se modelka dooblékla, bylo pošesté a oni zavřeli (mají totiž úžasný zvyk zavírat i velké obchody v sobotu v šest a v neděli je neotevírat už vůbec) takže jsme nestihli si nakoupit. No po velice zběžném zabydlení jsme zase vyrazili do víru Vídně, tentokráte už s menšími zavazadélky. Po projití mnoha ulic, možná trošku bloudění, ale to já bez mapy nepoznám jsme došli na trh, kde jednak prodávají nějaké potraviny, ale také tam je spousta restaurací se zahrádkami a dá se tam povečeřet. A tak jsme si začali vybírat něco, kde by chutnalo všem. Vtipná věc je, že jsou všechny ty stánky (mini restaurace) orientovány podél jedné uličky a v ní stojí naháneči do té či oné restaurace a navzájem si berou zákazníky. Na druhou stranu, poté co jsme si sedli nám donesli jak jídelní lístek oné restaurace tak Tomášovi i lístek se sushi z restaurace naproti. Najedli jsme se, až do přesyta, a vyrazili zase trajdat, nakonec v téměř absolutní tmě jsme si prohlíželi mé oblíbené domy od Hundertvassera.
 |
| tohle není moje fotka, byla tma a tak jsem nemohla fotit |
Jenže z jeho barev jsme nic neviděli, jelikož byla tma a osvětlení se jim nějak nevyvedlo. Ale mě se ty jeho domy líbí (jsou tam dva, relativně blízko od sebe) a ROZHODNĚ stojí za to je vidět a to za SVĚTLA :D
No a potom, protože už se blížila jedna hodina, jsme se vraceli do apartmánu.
Ráno jsme museli opustit bydleníčko v deset, a už už se tam hrnula slečna na úklid, tak jsme se všemi našimi věcmi šli do nedaleké luxusní ulice hledat kavárnu, abychom se mohli nasnídat. Jelikož Interspar jsme den předtím nestihli a v neděli bylo všechno zavřené. Našli jsme ji, sedli si a vynikajícně posnídali (asi za 10euro- horká čekuláda se šlahčkou a sachrdort) a vyrazili do muzejní čtvrti. Tam jsme, jako ostatně den předtím zkoušeli fotobudku (za 2eura) to udělá 4 fotky a je to sranda!
 |
| já a můj brácha |
Poté jsme šli hledat Kurta (Kurt Pure Frozen Yogurt). Protože tam mají ten nejlepší zmražený jogurt (jogurtovou zmrzlinu). Již v sobotu jsme se tam cestou do města stavili, tak jsme tam (hlavně já a Terka) chtěli znovu. Jenže od muzeí je to asi 20 minut cesty a my měli ještě v plánu nějakou kavárnu, kde se nábytek v kavárně prodává. Tak jsme hledali nějakého bližšího, jenže když už jsme ho našli byl zavřený a tak jsme si koupili zmražený jogurt u jiné firmy, ale ten nebyl tak dobrý. V Kurtovi mají tři velikosti jogurtu, tři příchutě a mnoho druhů "topinek" (topinggu). Já si dala malou lesní směs zmrzlinu s jahodama a kakaovými sušenkami (za 3,5euro).
 |
| Mňami! |
Až příště pojedu duo Vídně rozhodně půjdu do: Kurta, do té kavárny jak jsme byli na sachru (název si samozřejmě nepamatuju, ale měli barevné židličky a velice milého a šikovného pana vrchího), do té tržnice na jídlo a vyfotit se do fotobudky.
Více foto na mém rajčeti (ačkoliv moc fotek tam není, a ani nemají moc dokumentační ráz): http://helcium.rajce.idnes.cz/Viden_23.-24.6._2012
pátek 8. června 2012
Takže...
Po květnovém bláznění s dohnáním zkoušky a naučením se na státnice a jejich dělání nastal konečně červen. Kdy mě čekají "jen" přijímačky. A jelikož jsem si nedala přihlášku k sobě na fakultu musím se dostat někam jinam- obě fakulty, na které se hlásím, si mají dost z čeho vybírat takže mě učení v červu jen tak nemine... Na druhou stranu, jednu část (písemnou) jedněch přijímaček už mám za sebou a postupuju (popravdě k mému překvapení) do kola druhého... (JUPÍ!!!) a v pondělí mám ústní část- musím si načíst knihy a připravit si, co tam budu povídat... A na konci června mě čekají v jeden den ústní a písemná (asi v obráceném pořadí) zkoušky na tu druhou..
Budu velice ráda, když mě někam vezmou, ale bude to nanic pokud v září neudělám tu zpropadenou teologii. Jak řekla moje kamarádka, tak teď jsme B_. ("b" a tečka) a chybí nám už jen to "C" do toho, abychom byli bakaláři. Pro zajímavost z těch, co dělali státnice se mnou (cca 30 lidí) je hotových bakalářů 6. To není moc velká úspěšnost... (ale je tam část lidí, co si to záměrně rozložili- třeba obhajobu si dali na září)
Ale jo, mám velkou radost, že mám obhajobu za jedna a soc práci za dvě. Teď dát ještě teologii na tři a lépe... A pak hurá na další školu, kam mě moc doufám vezmou...
Budu velice ráda, když mě někam vezmou, ale bude to nanic pokud v září neudělám tu zpropadenou teologii. Jak řekla moje kamarádka, tak teď jsme B_. ("b" a tečka) a chybí nám už jen to "C" do toho, abychom byli bakaláři. Pro zajímavost z těch, co dělali státnice se mnou (cca 30 lidí) je hotových bakalářů 6. To není moc velká úspěšnost... (ale je tam část lidí, co si to záměrně rozložili- třeba obhajobu si dali na září)
Ale jo, mám velkou radost, že mám obhajobu za jedna a soc práci za dvě. Teď dát ještě teologii na tři a lépe... A pak hurá na další školu, kam mě moc doufám vezmou...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
