V pátek jsem se vrátila z návštěvy Londýna. Byla jsem tam již podruhé, poprvé to bylo minulý rok, ale znovu a znovu mě tamější prostředí udivuje.
Byl jsem tam od pondělí (1.8.), kdy jsem přiletěla s Ryanairem na letiště London- Stansted. Ale jelikož tato irská letecká společnost jaksi již nelétá z naší matičky Prahy musela jsem se nejdříve dostat do "zapadákova" Brna :) Ne, Brno jako takové je docela hezké město, ale je pro mě fascinující nakolik se liší mluva tamějších lidí o té naší "pražštiny". Jejich spisovnost mě ji lezla krčkem.
No takže, London Stansted je docela veliké letiště. Když ho porovnám s letištěm v Brně (ale i v porovnání s letištěm London- Lutton, kam jsem letěla minule. A vyznat se tam je docela obtížné a a když máte jen omezený čas na přestup na Easybus do Central London je docela kumšt rychle to vše projít (kontroly a pasové uvítání). Ale nakonec poté, co jsem se musela zeptat, jsem dorazila na stanoviště. Musíte totiž projít podchodem pod parkovištěm pro auta a to já jsem nevěděla, myslela jsem, že autobus bude stavět přímo před východem, ale to on ne :) Musela jsem tedy projít temným a tmavým podchodem abych se ocitla na parkovišti snad ještě větším nežli bylo to nahoře se spoustou autobusových stanic a míst na autobusy všech velikostí. Nastoupila jsem do autobusíku k nějakému dredatému černochovi, který mluvil takovou hatmatilkou, že jsem mu nerozumněla ani slovo. Ale když se nevztekal, že jsem nastoupila tak jsem si řekla, že asi je to ten správný. Ale v tu chvíli jsem litovala, že jsem jela sama. Být tam s někým dalším poradil by mi, zda jedu správně a zda mě vyklopí tam kde má (a kde jsem měla mít sraz s Maki). Jel jako blázen a z mého pohledu po divné straně silnice (ale pro Angličany a vlastně i nás ve dvacátých letech minulého století normální).
A tím vším jsme dojeli do Londýna dříve nežli bylo plánováno. A tak jsem měla ještě čas se porozhlédnout, málem se nechat přejet. Potom jsem si koupila denní jízdenku (travelcard) na druhý den, která stála 8liber! Minulý rok stála 7,5 a teď ji zdražili. No a taky zdražili jednotlivou jízdu z Baker Street (kde mě vyhodil autobusík) až do Uxbridge stálo minulý rok 3,5 a teď 5 liber. No nejdražší na tom je prost to jízdné. Chce to bydlet co nejvíc v centru, protože jezdit v rámci pásma jedna (mají dohromady devět pásem) nevyjde tak hrozně draho, ale přejíždět pásma se vysloveně prodraží.
No další věc je to, že i takové krámy jako Tesco zavírají v deset večer, a potom si sehnat něco k jídlu je hotový horor. Ale nechci jim to upírat, najde se pár krámků (Indů) kteří mají otevřeno i později, ale ceny jsou tam vyšší a kvalita může být nižší.
Další věc ke zmínění je to, jak vypadají jejich koleje. S těmi našimi je to tedy nesrovnatelné. Tedy pokud porovnávám s Brunell university, kde jsem je již dvakrát navštívila. To, že má každý student svůj pokoj s postelí, stolem, oknem a jednou židlí a vlastní koupelnou. Čtyři (nebo pět) takovýchto pokojů mají jednu společnou kuchyň (se sporáky, ledničkami, mrazákem a prostě vybavením). No a perličkou jsou uklízečky- jednou denně tam chodí. Uklízejí pokoje, převlékají postele, vynášejí koše, myjí stoly, dávají ručníky a šampónky. No jo, ale za 110 liber týdně.
Také mě velice překvapuje, jak Londýnské ženy zvládají udělat si perfektní namalování během cesty metrem, které hrozně skáče. Viděla jsem spoustu takových žen, které si takhle malovaly pusu rtěnkou, oči řasenkou a nebo dokonce linky. Já bych si buďto pomalovala celý obličej a nebo si vypíchla minimálně jedno oko. Ale to ony ne:)
Další zajímavost na jejich metru je to, že mimo zónu jedna jede metro nad zemí. V nejužším centru (zóna jedna) jede pod povrchem. A to, jak dlouho jedete. Z toho Uxbridge dojet do centra, třeba na to Baker Street, trvalo asi 45 minut čisté jízdy, takže pokud jste pak ještě přestupovali na nějakou z jejich kvilionu linek trvalo vám cestování klidně i dvě hodiny. A to je to ještě dobrý, kdyby jste jeli autobusem bylo by to ještě na delší dobu. Ale zase se projedete double-deckerem. Co je zajímavé a rozhodně stojí za to zvážit to před cestou je typ jízdenek. Pokud totiž jedete do Londýna na delší dobu a máte v plánu moc necestovat jen ráno do centra večer z centra asi se vylatí si předem přes internet objednat Oyster card. Ale pokud jedete, jako jsem jela já, jen na pár dní a vlastně neustále přejíždíte a bydlíte daleko za centrem, kam jen dvě jednosměrné jízdenk stojí více nežli jedna celodenní mimošpičková vyplatí si kupovat ji. Ale má to svá úskalí a to je špička (6:00-9:30 a pak 16-19:00) protože tam je to dvousečné. Bylo mi řečeno, že v té době jízdenka neplatí na metro (tube) ale jen na autobusy. Ale já sama jsem si vyzkoušela, že v půl šesté mě turnikety pustili do metra a na cílové stanice zase z metra ven (tak to mají s dopravou-turniket pro vstup a výstup, takže se nevyplatí někam si uklidit jízdenku).
S metrem souvisí i další postřeh, vzhledem k příštím olympijským hrám pořádaných právě Londýnem příští rok jsou na některých stanicích metra rozmístěny reklamy, ale nejsou to žádné okaté reklamy s logem olympiády. Jen tak lehké naznačení, žádná loga, žádná jména.. Jen tedy ne Trafalgar square je odpočítávadlo, jak dlouho ještě zbývá.
Tentokráte jsem nenavštívila příliš moc "turistických míst", jako minule (viz Londýn (4-9.8.2010) ) ale spíše jsem tak bloumala. Byla jsem v National Gallery(
http://www.nationalgallery.org.uk/), kde jsou díla mnoha uznávaných umělců snad ze všech časových etap od 13. století až po impresionisty a možná i dál. Ale galerie, tak jako skoro všechny muzea, zavírá v šest takže už ve třičtvrtě oznamují, že za chvilku zavírají a vyhánějí lidi ven a nepustí nikoho už ani na záchody. Také jsem navštívila Imperial War Museum (
http://www.iwm.org.uk/), které bylo velice zajímavé. Myslím si, že hlavně kluci si tam najdou své, protože jsou tam vystavená letadla, děla a různá jiná bojová technika. Ale i ženám se tam může líbit, mě samotnou nejvíce zaujala výstava o holocaustu (mají tam dokonce kus vlaku, nějaké boty a brýle), která je velice autentická ale nehodí se pro děti do 14 let a nesmí se tam fotit. Také se mi velice líbila část o tajných službách, byla tam tabule o MI5 i MI6, ale i o válečných operacích a dokonce i o opreraci Anthropoid (zneškodnění Heydricha). A i v jiných místech výstav byly zmínky o Československu (dokonce i v popisu Mnichovské dohody, kde je snaha popsat onu zradu).
A dalším superzážitkem je piknik v Hyde parku, tedy ono je to prakticky spojení dvou zelených prostor- Hyde parku a Kensington gardens. Byla jsem tam s Maki a jejím přítelem, ale předtím jsme si koupili v Harrods každý jeden cupcake. Oni si koupili ty větší za 2,5 libry a já ten menší, který byl o libru levnější. Bylo to moc dobré, akorát ten den bylo fakt hrozné vedro a tak jsem měla strach, aby se nám to v tašce nerozteklo. Chtěla jsem tam jít na šlapadlo, ale dát za jednoho člověka 8,5 libry na půl hodiny?! To je vyděračství! Kdyby to bylo za jedno šlapadlo a ne za člověka tak nic nenamítám, ale takhle... Takže jsme si ho nepůjčili. Maki vyzkoušela svůj Polaroid (od Polaroidlove samozřejmě), ale měla fotku přesvětlenou. Naštěstí ji to ale chytlo a tak si hned několik dní nato koupila další film a ten již bude naprosto perfektní..
Celkově hodnotím svůj pobyt v Londýně velice velice pozitivně. Jen kdyby nebylo úděsné rýmy, kterou jsem dostala po své noční procházce (kvůli nedbalému oblečení). A kvůli té jsem nemohla jít poslední den s ostatními do hospody a užívat si, ležela jsem v posteli a snažila se alespoň trochu dýchat. (moc mi to nešlo) A cesta zpět letadlem, když musíte každých deset sekund smrkat a to stoupání a nakonec klesání pro rýmu naprosto to pravé (hrozně mě z toho bolela hlava a dutiny, zaléhaly mi uši i nos a prostě super pocit)...
Moc děkuji Maki, Šárce a čechům i nečechům, se kterými jsem se tam potkala, za vše. Byli na mě velice hodní a já si díky nim užila krásný pobyt.
