Fulghum

Nedávno jsem si všimla že můj neoblíbenější spisovatel napsal novou knížku.

Sice jsem si původně plánovala, že to vydržím do svých narozenin a nechám si ji někým nadělit, ale pak jsem to už prostě nevydržela.

Ve čtvrtek odpoledne jsem zašla do Neoluxoru a koupila si ji. Jmenuje se: Věčná dobrodružství kapitána školky- Evina knížka.

Evina knížka se to jmenuje na památku Evy Slámové, která dělala na českých překladech Fulghumových knih. A také vybrala ty příběhy, které se v knížce objevují (vybrala je ze stovky esejí, které obdržela od samotného Fulghuma). Bohužel se však vydání knížky nedožila, zemřela v prosinci na rakovinu. Přiznávám se, že jsem se o ni dříve nezajímala, ale poté co jsem si přečetla co o ní píše Fulghum tak je mi jasné, že to byla obdivuhodná žena.

Vlastně ani přesně nevím, jak začala moje "posedlost" Fulghumem. Pravděpodobně to bylo tenkrát, jak moje maminka vyvěsila seznam toho, co důležitého se Fulghum naučil v mateřské školce. Sedíc na záchodě a čtouc si to jsem se rozhodla, že se o něm musím dozvědět více. Potom se u nás objevila jeho kniha "Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce" a můj osud byl zpečetěn. Věděla jsem , že musím prostě musím číst i ostatní jeho knihy. A tak se stalo. Některé knihy jsem si jen půjčovala v knihovně jiné mám doma. (Ale i to se změní- koupím si je všechny :D ) Jeho eseje a myšlenky mě prostě fascinují, baví a vždy rozveselí.

No a jeho přítomnost, byť i nepotvrzená, mě dokáže natolik vykolejit, že nejsem schopná jíst, pít a hlavně se ovládat a přemýšlet. To jistě potvrdí pár vybraných osob, které mě v tu danou chvíli viděli, a přiznávám, že pohled to musel být velmi vtipný a odstrašující. :D

Pro mě to byl naprosto nezapomenutelný zážitek. Hned ze dvou důvodů.

Tím hlavním je to, že jsem HO viděla a dokonce jsem blekotavě požádala o jeho podpis a dostala jsem ho! V (mámině) kníže Všechno, co..." mám věnování! :D

Tím druhým je to, jakou ostudu jsem si způsobila při čekání na to, jestli mi to ti "hrozní" pořadatelé potvrdí a proč sakra mlží... Asi je muselo naštvat, že jejich plánované obrovské překvapení dopadlo tak, že se jedna naprosto ulítlá fanynka tohoto překvapení (ano, myslím sebe) přišla zeptat, zda je to pravda. Ale mohli mít tolik lidské prozíravosti a vědět, že bude lepší jí říct, že přijede nežli jí postavit před dilema.

Ale ano, přežila jsem, a moc jsem si to užila a nikdy na to nezapomenu a ani zapomenout nechci...

JEho knihy jsem schopná zhltnout za chvilku. Nevím, možná je to i tím, že už je tak dobře znám. Ale platí pro něj i to, co platí pro mou oblíbenou knížku (Le petit prince) a to, že tam vždy najdu něco hlubokého, co jsem předtím neviděla. Proto ráda rozhoduju mezi "Možná-možná ne", velice ráda říkám "Ach jo" a než si lehám dávám i za ostatní pozor aby až přijedou hasiči nemohl nikdo říct, že "U hořela když jsem si do ní lehal". "Slova, která jsem si přál napsat sám" si chci opravdu napsat sama a věřím, že ke mně jednou příjde "Opravdová láska" a to nejen v knižní podobě :D

Proto doufám, že tu pan Fulghum bude ještě mnoho dní a mnoho esejí.

Měla bych dodat, že napsal i román (nejenom mé tolik milované eseje) ale ten se mi nelíbil. ENvím proč, ale z mého hlediska mu prostě lépe jdou zamýšlecí eseje nad vším možným.