Le petit prince

Dnes je, alepsoň podle googlu, to přesně 110 let, co se narodil spisovatel, jehož knížku miluju a nikdy si ji nepřestanu číst znovu a znovu.

Jedná se o Malého prince a spisovatele Antoine de Saint-Exupéry.

Byl to francouzský spisovatel a později i letec. Často je považován i za humanistu a možná i filosofa. Mezi jeho nejznámější díla patří: Citadela, Země lidí a samozřejmě Malý princ.

Za svůj život navštívil mnoho míst (Buenos Aires, Afriku, Španělsko,...), které se stávaly inspirací pro jeho knihy. Životem ho též provázelo letectví, protože Exupéry toužil po tom být letcem. Avšak během svého života měl kvůli letectví i spoustu nehod. (spadl i na poušť, kde se odehrává Malý Princ) A když i přesto chtěl létat způsobilo mu to problémy s rodinou (rozešel se se svou

láskou a rodinou) a nakonec kvůli létání i zemřel. Zřítil se někde ve Středozemním moři. O příčině pádu se vedou diskuze, jeden z německých letců tvrdí že ho sestřelil, ale nemusí tomu tak být. Jeho poslední let byl z Korsiky do rodné Francie dne 31.5. 1944 a jeho letoun byl nalezen až v roce 2000 a to u francouzského Marseille.

Mou nejoblíbenější knihou od tohoto spisovatele vždy byla a myslím, že tomu tak i bude nadále, knížka Malý princ.

Nevím, jestli jde přesně říci co je to vlastně za literární žánr. Je to pohádka? Je to četba pro dospělé? Je to science-fiction? :) Možná je to jedno z těchto (nebo nějaká jiný), ale spíše jsou to všechny dohromady. Takový žánrový mix.

Protože jakou jinou knihu můžete číst od maličkého dítěte a bude to pro vás krásná pohádka a čím jste starší tím více v této knize nalézáte podtexty a uvědomíte si, že je to vlastně jen takový naleštěný pohádkový obal pro něco hlubšího. Něco, kde je vyzdvihováno přátelství, tolerance ale v takovém krásném stylu. Bez toho, aby čtenáři něco vnucoval, každý si na to musí přijít sám... A ochočit si lišku sám. Přimět ji, aby si zapamatovala barvu vlasů, která jí bude připomínat barvu obilí. Ikdyž to bude znamenat, že bude plakat, že je nutné ji opustit. Ale třeba nám sdělí to tajemství, to které nás donutí se zamyslet co tím vlastně chtěla (ta liška) nebo vlastně chtěl (ten autor) říci...

A je dobře, že se ho dozvíme.

Díky Malému Princi pochopíme něco o lidech a jejich špatných vlastnostech, ale i těch dobrých (lampář, který nezapomene rozsvítit lampu ikdyž to znamená, že si nemůže odpočinout) o sobě samém a o moderním světě, kde: "lidé už nemají čas na to, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci už úplně hotové a poněvadž přátele nejsou na prodej- nemají přátele." a také to, že se stáváme zodpovědnými za to, co k sobě připoutáme.

Nic není dokonalé, na planetě Zemi jsou sice kuřata, ale jsou tam i lovci a na planetě Malého prince sice nejsou lovci, ale též tam nejsou kuřata. Je tam jen pár baobabů, jedna růže, pár sopek a Malý, velice chytrý a již vesmíru a člověka znalý, princ.