Nedávno jsem se vracela ze školy, bylo už docela pozdě (asi okolo půl sedmé), jela jsem přes Florenc, jelikož jsem doprovázela jednu svou spoluoboračku a kamarádku (v jedné osobě). Když jsem najednou zažila šok a následné uvědomnění si spousty věcí.
První důležitou událostí byl pán ležící na schodech. Na první pohled si člověk řekne, že je to jen bezdomovec (osoba bez přístřeší), ale na druhý - lepší pohled jsem si všimla, že mu teče z ucha krev. To nebylo dobré znamení. Naštěstí již okolo něj byl hlouček lidí, kteří vypadali uvědomněle a krev mu otírali a nežli jsem došla na jejich úroveň, přišli i policisté. Takže jsem si řekla, že má pomoc nebude třeba, je jich tam dost a asi bych už více nesvedla, pouze bych překážela a byla další čumil...
Donutilo mě to přemýšlet, kolik lidí asi přešlo okolo nežli se k němu někdo sehl aby mu pomohl? Kolik lidí se spokojilo s prvním pohledem a s rychlým úsudkem, že je to opilý bezdomovec? Ale na druhou stranu, byl tu někdo, komu to nebylo jedno. Kdo se k tomuto pánovi sehl, zjistil co potřebuje a snažil se mu pomoci. Dokonce, což jsem zjistila později, zavolali sanitku.
Druhou a ještě důležitjší událostí pro mě bylo to, co se stalo mě samotné na zastávce autobusu. (Zní to tak strašidelně, co?) Stála jsem tam a přemýšlela jestli nepůjdu do Meka na číze, když jsem zpozorovala paní, jak vede slepce směrem k zastávce. Jedním uchem jsem zaslechla, jak mu říká, že je asi 2 metry od zastávky a že ona se omlouvá, ale že už musí jít. On jí poděkoval a ona odešla. Já jsem si tak stála na té zastávce a přemýšlela jsem, jestli mu mám a můžu nějak pomoci. Nakonec jsem se odhodlla, přistoupila jsem ze předu k němu a zeptala se, jestli mu mohu nějak pomoci. Jestli čeká na nějaký autobus. On řekl, že na "trojku".
Mě to zarazilo. Nečekala jsem, že bude používat tenhle žargon. Myslela jsem, vlastně nevím co jsem si myslela.. Do té doby jsem ho brala jako někoho handicapovaného, jiného, ale až tímto jsem si uvědomila, že se vlastně příliš neliší. Pouze nevidí... A možná se má lépe, co když vlastně není on "jiný" ale jsme to my? Jaké by bylo nám, kdyby se na nás takhle někdo díval?
Potom jsem mu řekla, že jede asi za dvě minuty a jestli ho tam mám dovést, on řekl, že ne. Že ho mám DOPROVODIT. Další nová zkušenost pro mě. Dovedla jsem ho tedy do autobusu, pomohla mu si sednout a on prohlásil něco, co mě zase zarazilo. Řekl: "Tak tuhle sedačku jsem ještě neviděl" Snažila jsem se na sobě nedát znát, že mě to zaskočilo, připomělo mi to Českou sodu. Ani nevím proč.
Potom jsem jen stála opodál a tento pán vystoupil s pomocí několika mladíků, kteří nastupovali. A odešel pryč a já pokračovala v cestě..
