Moje metropříhoda

Včera jsem si to štrádovala po práci do Krčského domova, sjela jsem eskalátory na stanici metra a čekám na jeho příjezd. Vzpomněla jsem si, že jsem chtěla něco napsat mému drahému polovičce a tak jsem vyndala mobil a začala psát...
Metro přijíždělo, zastavilo, otevřely se dveře a lidi začali vycházet ven. Všechno tohle jsem vnímala jen periferně, protože jsem byla zabraná do psaní sms. Až když vycházel poslední člověk zvedla jsem oči, abych taky nastoupila a někdo do mě zezadu strčil... A v tom se to stalo, jak do mě bylo strčeno, vypadl mi mobil z ruky a já byla vyvedena z rovnováhy, že jsem se musela opřít o metro. Mobil, s momentálně asi 14 dní nově záručně vyměněným displejem, byl chvíli ve vzduchu a nezadržitelně se blížil do té díry mezi vagónem a nástupištěm. Viděla jsem to jako ve zpomaleném filmu, říkala jsem si, že tam přeci nespadne, že takovou smůlu přeci nemám... jenže, měla jsem.. přesně do té díry totiž zapadl...
Otočila jsem se za sebe, abych zjistila, kdo to do mě strčil a viděla jsem nějakou asi 50 letou ženu. Tak jsem jí řekla, že proč do mě strčila a jestli vidí, co udělala... že mi kvůli ní spadl mobil do té díry. A ona se začala horečně bránit, že do mě nestrčila, že co si vymýšlím a že ona do mě tedy nestrčila, že si za to můžu sama a mám dávat pozor...
No super... nechtěla jsem po ní, aby mi pro ten mobil lezla, ale jednoduchá omluva (a přiznání chyby) by mi stačilo, ale asi jsem od ní chtěla moc... Nevím, kam tak moc pospíchala, že do mě musela vrazit, ale opravdu to moc neurychlila, protože řidič metra se stejně měnil, takže metro bylo ve stanici déle...

Po odjezdu soupravy jsem se podívala do kolejiště a mobil, na první pohled nevypadal poškozeně, ležel v kolejišti. Jenže co s tím? Rozhlédla jsem se doprava- doleva, ale nikde na nástupišti nebyla ta kukaň s dohledem a záchrané tlačítko bych kvůli mobilu asi nepoužívala... Tak jsem vyjela zpět po eskalátorech, tedy vyběhla jsem je nahoru, a zašla do kukaně tam. Ten pán od dopravního podniku na mě koukal trošku jak na blázna a ptal se mě "jak se vám to proboha mohlo podařit?" Tak jsem mu řekla, jak jsem psala sms a někdo do mě strčil. Ptal se mě pak, kde jsem stála a kam jsem chtěla nastoupit (jaký směr a kam do metra). Naštěstí jsem chtěla nastoupit do posledního vagónu a předposledních dveří, takže to situaci ulehčilo (alespoň ten pán vypadal, že to situaci vylepšilo). Řekl mi, ať sjedu zpět na nástupiště a že si mě tam najde nějaký jiný muž z DPP. Když jsem jela dolů po eskalátorech tak mě napadlo, jestli tam ten mobil vlastně ještě bude, jestli mi ho někdo neukradne, ale pak jsem tu myšlenku zaplašila, protože kdo by vlezl do kolejiště kvůli mobilu? Když jsem sjela dolů, mobil tam ještě byl a já si stoupla nad něj. Přišel nějaký pán v reflexní vestě a já mu mobil ukázala. On se podíval a pak se otočil a odešel. Nevěděla jsem, co to znamená, ale on byl hned zpět a nesl si klíče. Počkal než přijede metro, nastoupí a vystoupí lidi a metro odjede. Pak otevřel dvířka, co jsou na konci nástupiště a vedou jakoby do tunelu. Sešel po schůdkách do kolejiště, doběhnul pro mobil, podal mi ho a zase rychlou chůzí došel ke schůdkům, vyšel na nástupiště a zamkl za sebou.
Poděkovala jsem mu, (byla jsem mu opravdu moc vděčná, protože už jsem trošku jančila co budu dělat bez něj a hlavně když jsem si ho nechala nedávno opravit) a čekala na další metro... Schválně jsem čekala dál od té hrany a kontorolovala, aby za mnou nikdo nestál. Když pak přijíždělo metro, dala jsem si pozor, abych při nastupování měla mobil bezpečně v zavřené kapse a SMS drahému polovičce jsem poslala až z metra... (a napsala mu o té historce)
Měla jsem totiž nezadržitelnou chuť se o to s někým podělit :D

Od teď si budu dávat pozor při nastupování do metra na mobil... už mi jednou spadly klíče do výtahové šachty, to byla taky zajímavá historka, a já si teď dávám pozor na klíče tak teď budu i na mobil.. :D

Pitný režim

Nedávno mi někdo ukázal aplikaci, která sleduje, kolik toho člověk vypije. Chytré telefony už umí kdeco :)
Tahle zmíněná aplikace vám sice nevidí do žaludku, ale naťukáte si tam nějakou určitou míru (třeba skleničku s objemem 250ml) a ona vám pak během dne připomíná, abyste vypili tu danou skleničku (třeba každých 45 min či tak). Vlastně vypočítá, kolik přesně byste toho měli vzhledem k věku a konstituci vypít (je to samozřejmě jen přibližné a asi se to nedá brát úplně 100%).
Je moc hezké, že vám aplikace vypočítá, že máte vypít třeba 2,7 litru za den a že vám to připomene, ale taky by mohla (měla/musí) nabídnout nebližší veřejné záchody. Protože upřímně řečeno sice do sebe dostanete tyhle tekutiny, ale ony musí taky někdy nějak ven...
A to přesně mi vadí v mojí práci.. Ráno odejdu z domova a od toho okamžiku pokud se mi zachce na záchod musím spoléhat na veřejné WC a všichni víme, jaká je jejich kvalita. Jsem totiž celý den (půlden) na nohou a chodím po klientech. U některých (minima) si na WC dojít lze, ačkoliv pro to musíte podstoupit (alespoň pro mě velice) potupné žádání o svolení s použitím jejich. U jiných to však z nějakých důvodů nelze (a to jak kvůli (ne)čistotě či prostě osobě klienta). A tak je vlastně člověk odkázán právě na veřejné záchody, ale protože většina je zpoplatněna tak si vlastně za celý den vydělávám pouze na ty záchody, protože řekněme si to narovinu- plat pracovníka v sociálních službách je vzhledem k povaze práce mizivý. Je sice pravda, že už mám za ty tři roky co takhle pracuju pár vytipovaných míst, kde si lze zadarmo odskočit, ale ne vždy jsem poblíž těchto míst nebo to nejde z jicných důvodů.
Stejně jsou na tom třeba i pošťačky, atd.
Jak má člověk takhle vypít dva nebo tři litry?! Na tohle asi nikdo nemyslel, co? Docela by mě zajímalo, jak by se s tímhle popasovali ti vyznavači pití velkého množství tekutin... Já jsem ráda, když za den vypiju jeden Rajec (0,75l) a nemusím obtěžovat svoje klienty a co na to říkají moje ledviny raději neřeším...

A teď si představte, jaké to pro mě (a mé kolegyně atd) bylo v létě při těch vedrech, kdy bylo venku 35 ve stínu, slunce pralo a většina lidí se tísnila u klimatizací v kanclech. Já jsem v tom počasí musela skoro celý den chodit po klientech a neměla si kde odpočinout (a často ani kde se v klidu najíst).