Co se v poslední době děje?

Poslední dobou už sem nepíšu tak často jako dříve. Nebo, jinak řečeno, jak často bych měla, když tento blog mám.
JENŽE já jsem tento blog používala často místo mluvení s opravdovými lidmi. V dobách, kdy mé podivné, bláznovské, patetické, pesimistické, zážitkové, veselé,... poznámky zajímaly pouze malou sortu lidí.
To se sice nezměnilo. Co se však změnilo je, že už dva roky (něco málo víc) mám skutečného člověka, koho můžu těmito řečmi "krmit". Ne, že bych mu říkala všechno, co bych kdy (v případech největší nudy či krize) napsala sem, ale velkou část mu řeknu. Proč? Protože můžu a protože alespoň někdy vypadá tak, že ho to zajímá :D

A co vám tedy neříkám?
Například, že se drahý polovička nedávno přestěhoval. Tedy předcházelo tomu ještě jedno stěhování v červnu, přičemž to vypadalo, že to bude na rok a půl (minimálně) poslední stěhování. ALE v říjnu se ukázalo, že to tak není a tak jsme začali hledat a hledat. Byli jsme na několika (asi čtyřech) prohlídkách bytů až se nám poštěstilo (zaklepat na dřevo). Přestěhoval se (za velké pomoci mého tatínka, mého bráchy, jeho bráchy a jeho kamaráda) a teď už jen zbývá věci z bývalého většího bytu narvat do momentálního menšího (ale ne zas tak malého) bytu. A hlavně je uspořádat :)

Dále polovička změnil práci.  Z práce z domova přešel na práci v práci. Je to skvielá příležitost a pro něj i kariérní posun  vpřed (jupí!). Jenže pro mě to byl (stále trošku je) šok. Najednou není stále doma, když příjdu z práce (školy). Není stále na netu, abych si s ním mohla povídat při přednášce (teda je, ale nepovídá si se mnou, protože má přeci pracovní dobu a je v práci). Na to jsem nebyla zvyklá.. A hlavně- vstáváme (oba) v sedm! Třeba včera jsme oba vstávali v sedm, ačkoliv já jsem musela být v práci až ve dvanáct. (Zpět do postýlky si vléz nemůžu, protože bych byla pak večer čilá a nemohla spát až bude čas). No a kvůli tomu, že brzo vstáváme (a ještě na to nejsme zvyklí) tak chodíme i brzo spát (a na to taky nejsme zvyklí). Takže se minimalizoval náš společný čas a na to JÁ nejsem zvyklá.

Dále jsem teď v sobotu byla ve Vídni. Mé dojmy jsou: déšť, mokro, ošklivo, nic moc stromky, jeden alternativní trh moc pěkný, dobrý guláš, fotka z fotobudky, hodný Ford že nás dovezl tam i zpět, nevyspání, žádný Sachr,...

Dále jsem ještě nestihla upéct cukroví, co jsem chtěla. Obávám se, že mi nezměknou perníčky a nevím, kdy nakoupím dárky (protože je nemám ani vymyšlené). Ale dnes jsem (konečně) napsala Ježíškovi a dala to za okno! :D

A nestíhám věci do školy. Nerozumím programu SPSS a doufám, že ho nebudu muset používat.