Co se v poslední době děje?

Poslední dobou už sem nepíšu tak často jako dříve. Nebo, jinak řečeno, jak často bych měla, když tento blog mám.
JENŽE já jsem tento blog používala často místo mluvení s opravdovými lidmi. V dobách, kdy mé podivné, bláznovské, patetické, pesimistické, zážitkové, veselé,... poznámky zajímaly pouze malou sortu lidí.
To se sice nezměnilo. Co se však změnilo je, že už dva roky (něco málo víc) mám skutečného člověka, koho můžu těmito řečmi "krmit". Ne, že bych mu říkala všechno, co bych kdy (v případech největší nudy či krize) napsala sem, ale velkou část mu řeknu. Proč? Protože můžu a protože alespoň někdy vypadá tak, že ho to zajímá :D

A co vám tedy neříkám?
Například, že se drahý polovička nedávno přestěhoval. Tedy předcházelo tomu ještě jedno stěhování v červnu, přičemž to vypadalo, že to bude na rok a půl (minimálně) poslední stěhování. ALE v říjnu se ukázalo, že to tak není a tak jsme začali hledat a hledat. Byli jsme na několika (asi čtyřech) prohlídkách bytů až se nám poštěstilo (zaklepat na dřevo). Přestěhoval se (za velké pomoci mého tatínka, mého bráchy, jeho bráchy a jeho kamaráda) a teď už jen zbývá věci z bývalého většího bytu narvat do momentálního menšího (ale ne zas tak malého) bytu. A hlavně je uspořádat :)

Dále polovička změnil práci.  Z práce z domova přešel na práci v práci. Je to skvielá příležitost a pro něj i kariérní posun  vpřed (jupí!). Jenže pro mě to byl (stále trošku je) šok. Najednou není stále doma, když příjdu z práce (školy). Není stále na netu, abych si s ním mohla povídat při přednášce (teda je, ale nepovídá si se mnou, protože má přeci pracovní dobu a je v práci). Na to jsem nebyla zvyklá.. A hlavně- vstáváme (oba) v sedm! Třeba včera jsme oba vstávali v sedm, ačkoliv já jsem musela být v práci až ve dvanáct. (Zpět do postýlky si vléz nemůžu, protože bych byla pak večer čilá a nemohla spát až bude čas). No a kvůli tomu, že brzo vstáváme (a ještě na to nejsme zvyklí) tak chodíme i brzo spát (a na to taky nejsme zvyklí). Takže se minimalizoval náš společný čas a na to JÁ nejsem zvyklá.

Dále jsem teď v sobotu byla ve Vídni. Mé dojmy jsou: déšť, mokro, ošklivo, nic moc stromky, jeden alternativní trh moc pěkný, dobrý guláš, fotka z fotobudky, hodný Ford že nás dovezl tam i zpět, nevyspání, žádný Sachr,...

Dále jsem ještě nestihla upéct cukroví, co jsem chtěla. Obávám se, že mi nezměknou perníčky a nevím, kdy nakoupím dárky (protože je nemám ani vymyšlené). Ale dnes jsem (konečně) napsala Ježíškovi a dala to za okno! :D

A nestíhám věci do školy. Nerozumím programu SPSS a doufám, že ho nebudu muset používat.

Zima je tu!

Včera večer jsme se (drahý polovička a já) vraceli AUTOBUSEM z Krče (v nějakém příštím článku vysvětlím proč :D ) a byli jsme rádi, že jedeme tímto způsobem. Tramvaje na Barrandov totiž stály, celý most nahoru na barrandov byl ucpaný nepojízdnými tramvajemi. Chudáci lidi.

Říkali jsme si, proč se to asi stalo. Návrhy byly buď spadlá trolej a nebo zamrzlá. Já jsem si myslela, že se tohle stát nemůže. Vždť přeci není žádná arktická zima, ale pouze pár stupňů nad či pod nulou. Jenže asi spojení toho větru, zimy a deště způsobilo totální kolabs.
Ještě večer jsem se koukala na ropid (webová stránka dopravního podniku Prahy) a tam psali, že tramvaje nejezdí nikde (nejen na Barrandov) a že asi nebudou jezdit ani v úterý (tj. dnes).

Ráno (asi v sedm, teď totiž vstáváme s polovičkou docela brzo) jsem vykoukla z okna a tramvaje se od včerejška ani nehnuly. Stále stojí na stejných místech a nemají proud. Podle ropidu byla zavedena náhradní doprava ze smícháče, tak se snad lidé dostanou do centra na metro (to totiž asi jako jediné jezdí bez omezení). Já sama nevím, jak pojedu. Do školy se asi dostanu (náhradním busem a metrem), ale do práce nevím, jak dojdu (náhradní doprava mezi Palmovkou a Kobylisy, za tram 3 a 10 nebyla zavedena a já se do práce jinak nedostanu).
Jsem na to zvědavá...

POZDĚJŠÍ  POZNATKY: Do školy jsem se dostala bez problémů, jen co jsem vyrazila z baráku jel náhradní autobus na Smícháč. Nebyl ani moc plný a metro mi jelo taky hned. Problém byl až cestou do práce. Metrem jsem dojela na Palmovku, odkud MĚLY jezdit náhradní busy směrem Kobylisy. Došla jsem na nástupiště (původně tramvají), kde jsem zhlédla odjíždějící bus. Říkala jsem si, že tak za 10/15 minut mi snad pojede další. Jenže to jsem se spletla. Když po 40 minutách čekání jedna z čekajících slečen volala na dispečink a tam jí řekli, že pánové řidiči si jezdí jak chtějí, docela mě to naštvalo. Prý nejsou jízdní řády, asi je ve spěchu nestihli (což je v dané situaci pochopitelné), ale pak se opačným směrem řítily dva kloubové autobusy. Po dalších pěti minutách mrznutí konečně jeden z autobusů přijel, ale všichni čekající se tam prostě nemohli narvat. A co teprve ti, co stáli dál po trase a nikoliv na začátku, jako my? Jedna paní s kočárkem se podívala dovnitř a pak udělala tak devzdaný obličej.
K paní jsem tedy dojela o 45 minut později nežli jsem původně měla, ale naštěstí jsem předtím zatáhla školu, takže jsem k paní dojela vlastně dříve než obyvkle.

Ale moc se mi to líbí! Někdo totiž strašil, že bude letos "zima" jako minulý rok (tj. suchá a relativně teplá). Odvozovali to od toho, že minulý rok se také zima ozvala v USA a u nás pak skoro vůbec ne. Tak jsem ráda, že se tito pochybovači spletli. Alespoň na chvilku.... :D
Neříkám, že to nekomplikuje život a asi se kvůli tomu spousta lidí zraní, ale uznejte absurditu situace. Zamrzlá Praha, vlastně celá ČR.
To je tak, když si lidé myslí,že svými moderními vymoženostmi (tramvaje, elektrika, vlaky,..) porazí přírodu. Jenže ona má navch- spadne trocha deště, zafouká vítr a lidé jsou nahraní. A to přitom není ani arktická zima, co budeme dělat, až opravdu udeří mrazy?