Známkování

Nedávno mi jedna moje kamarádka vyprávěla o škole, kde učí. Jedná se o nejmenovanou základní školu tady v Praze. Možná ji během mého popisu poznáte a pokud ne, tak se nic neděje. Já ji jmenovat nebudu, bude to prostě "ZŠ".

Já osobně jsem absolvovala základku s normálním typem známkování- 1-5. Šlo prostě o styl umíš, tak máš jedna, neumíš máš za 5. Nikdo se s námi nijak zvlášť "nepáral", tedy mimo prvních pár let. Na svou první třídu mám velice hezké (ale málo) vzpomínky, naše paní učitelka Kadlecová byla poklad. Hráli jsme hry, vyhrávali plyšáky a učili se učit se. Poté jsme se postupem času načili nějak procházet školou a vyrovnat se s nástrahami vzdělávacího procesu každý po svém. Někdo měl stále jedničky a uměl, někdo ne :) Všichni jsme ale věděli, co naše známka znamená- uměli jsme a nebo neuměli.

Kdežto na ZŠ, o které mi říkala kamarádka je to jinak. Zde se děti hodnotí slovně a to bez slov označující známky (výborně, chvalitebně, dobře,...). Ve výsledku to znamená, že děti na vysvědčení mají, že " obtížně zvládají minulý čas a ještě obtížněji zvládají budoucí, ale přítomný čas jim jde". Ani v průběžných testech nemají známkování- pouze body. Například mohou dostat 5 bodů ze 30, ale jim to vlastně nic moc neřekne. Kamarádka mi říkala, že tam občas přejdou děti z jiných škol a ty pak naprosto ztrácejí motivaci se snažit- nedostanou pětku za test, ale "pouze" mínus, tak proč by se snažily? Nejhorší to však musí být pro děti v deváté třídě, nebo prostě v době odchodu na střední školu (i víceletý gympl). Učitelé jsou totiž vedeni k tomu, aby v posledním roce zapisovali i známkové hodnocení, protože to se píše na přihlášku na SŠ. Děti tyto známky neznají, z nařízení vedení školy ani nesmí, a tak se pak často musí divit, kde se ty jejich známky vzaly. Ony přece obtížně zvládají minulý čas, obtížněji budoucí, ale přítomný jim jde tak to přeci nemůže být čtyřka. Jenže kdyby byly na jiné základce věděly by to, protože by jim to známky během školního roku již napověděly. Další nevýhodou je, že tyto děti zvyklé na slovní hodnocení a plus a mínus přejdou na SŠ, kde se tyto zvyky nedodržují. Všechny děti tam jsou zvyklé na známky 1-5 a tyto děti ze ZŠ budou v menšině a zmatené.
Také mi bylo řečeno, že jsou zde velice benevolentní k dětem s nějakým typem poruchy učení typu dyslexie, ale nejen to, dokonce si děti mohou sehnat papír na to, že se stydí tak nebudou zkoušeny u tabule (pouze písemně). Já se taky stydím, ale nikdy a nikde jsem neměla (a asi ani nebudu mít) takové úlevy. Až budu jednou zaměstnaná taky to nebude nikoho zajímat, nikdo neřekne "jé, to nevadí že se stydíš, tak já za tebe dojdu na úřad vařešit to a to." Naopak bude to: jdi a překonej to! Hlavně ve chvíli, kdy si jde sehnat "papír" na všechno tyto dokumnety naprosto ztrácejí smysl a spíše děti degradují než aby jim pomáhaly. Takové dítě má úlevy (prý mu stačí umět méně a dostane stejnou známku), ale ostatní "bezpapírové" děti se mu budou smát. Ony nejsou hloupí, poznají rozdíl a ani samotné dítě se nebude cítit dobře. Tím pádem budou tato opatření ztrácet veškerý smysl, protože ředitel/ředitelka této ZŠ si si přál, aby tím napomohl odstranit traumata ze známkování a rozdíl mezi dětmi.

Jenže odstranit nerovnosti se nikdy nepovede. Děti jsou prostě rozdílné, mají různá rodinná zázemí, různé předpoklady, různé vlohy, odlišné povahy,... prostě jsou každé jiné. Takže by si vlastně mohlo každé najít důvod na to, aby mělo "papír". Nám třeba (vymyslím si) před nástupem do první třídy zemřel pískomil a to mně tak ovlivnilo, že prostě potřebuji individuální přístup a tak nebudu chodit na přírodovědu, aby mi to nic nepřipomínalo? Nebo se mi nelíbí zvuk mého hlasu a tak se budu moci vyjadřovat jen písemně? (všechno psát na papírek a nebo na tabuli i v komunikaci se spolužáky). Připadaly by vám tyto dva příklady odůvodněné? A normální? A přiměřené? Mě tedy NE!
Chápu, že děti s tímto typem handikepu (i s jinými) si zaslouží jiný přístup. Třeba na test více času, ale ne celý den. Ale bohužel se prostě musí naučit se s tím sžít a nějak si to vykompenzovat. Asi budou prostě muset více dřít, snášet horší známky, atd. Ale pak v životě se jim to vyplatí, vše čeho dosáhnou bude zasloužené a jejich poctivou prací a nikoliv nějakými úlevami.
A co se týče známkování... Jsem pro, aby slovní známkování bylo v první, druhé a možná i třeba do pololetí třetí třídy, ale pak už ne. Protože část z nich už bude v 5.třídě chtít na gymnnázium a bylo by dobré, kdyby již tam šly připravené. (Nebo chcete tento styl známkování zavést všude? I na VŠ?) Vím, že pět stupňů je pro 25 dětí ve třídě málo, ale v životě taky prostě není pro každého jiné ohodnocení. A lidé dostávají stejné peníze i za jinak dobře odvedenou práci. Vím, že je těžké porovnávat a rozlišit, kde začíná a končí dvojka a co je již trojka, ale z nějakého důvodu tento známkový systém máme, tak se ho držme. Neměli bychom plést dětem hlavu tím, co zvládají lépe a co naopak hůře, když pak za půl roku najednou mají 3 a nevědí, co to je.
Určitým kompromisem je mít obojí, třeba známku s vysvětlujícím komentářem, co dítěti jde a co naopak zlepšiti.
Ale až jednou budu mít (snad) dítě, dám ho do "normální" školy. Do takové, která mé dítě připraví na to, co ho bude čekat v dalším vzdělávání a později i životě. Sice postupně, takže třeba v první třídě ještě hraním (a možná i slovním hodnocením), ale dále již prostě 1-5 a basta.