Ministerské historky

Jen upozorňuji, že nejsem extra dobrý vypravěč...


Od ledna pracuji v nové práci na nábřeží a již neobědvám obědy ze školní jídelny, ale chodím do restaurace na oběd. Většinou se to snažím stihnout za 30 min...
To si takhle jednou dojít svůj oběd v nedaleké restauraci a řeknu číšníkovi, že chci zaplatit. A čekám... a čekám... Když se mu po další pěti minutách připomenu, tak přinese tu mašinku na platbu kartou. Nejdříve se snaží o bezkontaktní platbu, přestože ho upozorňuji že tuto funkci mám blokovanou (jsem toho totiž odpůrce), a pak ji konečně použije správně. Jenže moje karta se asi zlobí a tak se jí nechce mi oběd zaplatit. Mašinka ji prostě nevidí... Číšník je nervózní, já ještě víc a protože nemám u sebe dost peněz (asi o 30 Kč) tak se začnu ptát po bankomatu. Naštěstí se od vedlejšího stolu zvedne neznámý muž, jak se ukáže tak gentleman, a zaplatí za mne můj oběd. Prý on pro mne udělá dobrý skutek a já ho mám zase udělat pro někoho jiného... Bylo to moc pěkné.. A hlavně mě to úplně vyvedlo z míry. Takové gesto jsem vážně nečekala, nejsem jedna z těch, kterou běžně muži zvou na oběd (pokud nepočítám mého tatínka)... Ale zlepšilo mi to den, vykouzlilo úsměv na tváři a i teď se usmívám, jak to píšu... 




Druhá historka se už týká práce...
To jsem od nadřízené a kolegyň dostala krabici dokumentů, které je třeba seskartovat a skartovačku. Předem upozorňuji, že to není ledajaká skartovačka na proužky (aby to CSI Miami dalo dohromady), ale pořádná mašinka, co to rozseká na pidikousíčky (co jsou lehoučké a lítají úúúplně všude).
Takže si tak skartuju a skartuju... Udělala jsem si v tom systém, kdy jsem si předem z těch dokumentů vyndala kancelářské svorky atd. (přestože by to skartovačka určitě snědla, umí i CD) a naskládala si papíry na sebe v kupičkách, kterými jsem chtěla skartovačku krmit. Tak ji tak krmím až se najednou skartovačka s napůl snědenými papíry zasekne a nechce pokračovat ani mi papíry vydat. Co teď??? Skartovačku mám půjčenou od nadřízené a tu bych si nerada rozlobila.... Tak poslušně vyndávám návod a hledám tam, co dělat... Jenže to tam nepíšou!
Naštěstí mezitím uběhne nějaký čas a tak zkusím skartovačku znovu a ona se (díky skartovačnímu bohu) rozběhne a papíry sežere. Tak tam dám další kupičku, další a další... a po nějaké době se zase sekne.
Takhle to probíhá několik hodin (a dní) až jednoho krásného dne mám prázdnou krabici a před sebou posledních pár kupiček na seskartování. Dávám jednu kupičku za druhou až tam dám poslední, shrabu papíry ze stolu a dám je všechny do skartovačky. Ona si pochutná a já... zakleju. Nemůžu najít ten návod. Bez návodu to nemůžu šéfové vrátit! Kam se ten návod jen mohl schovat? Kam jsem ho dala? Kde je??? Už vám to jistě došlo... já šikulka jsem ho seskartovala.... Seskartovala jsem návod ke skartovačce :) Jen abyste věděli, tak návod byly vytisknuté 3 A4 sešité sešívačkou, nebyla to žádná knížečka... Ale i tak, tady v práci musí vše mít svůj návod...
Takže co teď? Tak jsem hledala na netu, ale nenašla. POvěděla jsem to i drahému polovičkovi (ten se mi nejdříve smál) a pak hledal, ale nenašel. Až jsem nakonec musela napsat do té firmy, jestli by mi neposlali návod ke skartovačce, že je to tak dokonalý stroj, že mi návod snědl... :)
Asi se mi smáli... (jako každý komu jsem to říkala)